Jednou to přijít muselo. Nedávno jsem se sám stal pacientem. Praskl mi meniskus a musel jsem volit, kde se nechám operovat. Jestli v Anglii, kde mám pojištění, nebo v Čechách, kde mám řadu známých doktorů. Vydal jsem se cestou pacienta bez protekce, zaregistroval se u anglického obvodního lékaře a ten mi s unaveným úsměvem oznámil, že k ortopedovi se dostanu v NHS (Národní zdravotnický systém) za čtyři až šest týdnů a na operaci za dva tři měsíce. Vyvalil jsem oči a říkám, že s kolenem nemůžu do práce a na nemocenskou na tři měsíce nechci. Obvodní lékař pokrčil rameny a zeptal se, jak dlouho se čeká na akutní operaci kolene v Čechách. Týden nebo dva a nemocnice si účtuje patnáct tisíc korun čili pět set liber. V NHS je to za stejnou operaci pět tisíc liber, desetkrát tolik. Rozhodla čekací doba. Zavolal jsem kamarádovi do Prahy, že chci operaci u nás a zaplatím si ji sám – vždyť to stojí pakatel – s tím, že mi NHS proplatí operaci mimo Británii zpětně.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
