Ráno nás budí křik jednoročního Mallica. O budíček tu jeden nemá nouzi. Když nekřičí Mallic, postará se o probrání kokrhající kohout nebo labradorka Elliah, zuřivě vrtící ocasem centimetry nad mým nosem. Jsme na Bio-Hof Matzwil, biostatku zaměřeném na pěstování jablek kousek od švýcarského Bernu.
V osm hodin jsme už shromáždění kolem pick-upu s prázdnými dřevěnými bednami na korbě. Naskakujeme na plošinu a vezeme se k nedalekému sadu. Všude kolem je ještě mlha, která stoupá od řeky Aare. Venku je 14 stupňů. Konce řady jabloní nedohlédneš. Ještě že jsou šlechtěné a jejich výška nepřesahuje dva metry. To činí sbírání jablek mnohem přízemnějším – a pohodlnějším.
Trháme odrůdu Topaz. Jsou to velká, červená a šťavnatá jablka, trochu kyselá a sladká zároveň. První jablko po ránu chutná nejvíce. Taková je výhoda jejich sbírání – můžete sníst tolik jablek, kolik chcete. Dokud se vám nepřejedí… Společně se mnou tu dobrovolničí ještě WWOOFerka Sarah z Jižní Koreje. Zkratka WWOOF znamená World Wide Opportunities on Organic Farms a jako WWOOFer můžete za nocleh a stravu pomáhat celoročně prakticky na jakékoli organické farmě na světě. Dnes s námi na plantáži pracují ještě tři Poláci, kteří jsou za práci placeni. Martin, Andreas a Vojtek. Mluvíme směsicí češtiny, polštiny, angličtiny a němčiny. Poláci mluví polsky a německy, Sarah korejsky a anglicky.
Po hodině a půl trpělivého oddělování jablečných stopek od větviček a třídění plodů na „prvotřídní“ a „na mošt“ se vracíme zpět k domovu na snídani. Cestou míjíme prasečí chlívek a Andreas hází vepřům pár jablek. Ti se po nich mohou utlouct. Fascinují mě. Snědí úplně cokoli od shnilých jablek až po skořápky od vajec. Kam se na ně hrabe biokompost!
Na masivním dřevěném stole před statkem je již prostřeno. Domácí chléb s mandlemi a jablky, švýcarský sýr, švestkový džem. Po snídani znovu do práce a pak ještě dvakrát. Toto odpoledne má pro nás ale Philipp, 41letý majitel statku, vítanou změnu. Namísto monotónního „apple-pickingu“ třídíme a vážíme jablka do obchodů. Bio-Hof Matzwil dodává jablka a mošt do bioprodejen po celém Švýcarsku. Malá jablíčka balíme do 2,5kilových sáčků pro děti coby „Kinderäpfel“. Pak plníme krabice z lepenky igelitovými sáčky s obsahem tekutého zlata – pěti či deseti litry jablečného biomoštu. Záruka tři měsíce. Oproti tomu mošt stáčený do lahví vydrží jen měsíc. Stáčíme, zátkujeme, lepíme etikety. Je to příjemná práce. Philipp a jeho přítelkyně Frances také pomáhají lidem ve složitých životních situacích. Terapie přírodou. Pobyt na čerstvém vzduchu, pravidelný denní režim, lehká manuální práce, kontakt s lidmi i zvířaty, změna prostředí. Jak prosté, ale jak účinné! 27letá Lena se tu léčí ze závislosti na metadonu. Právě peče čokoládový dort pro své dva malé synky, kteří ji zítra přijedou navštívit.
V půl šesté máme padla. Většinou ještě pomáháme Frances v kuchyni s přípravou večeře. Dnes opékáme maso na ohni a k tomu máme bramborové placky a salát. Nad hlavami svítí petrolejka, nad střechou altánu září hvězdy. Je vidět i Jupiter. Nádherný večer. Sedíme ještě dlouho venku, i když je vcelku chladno. Sarah přinesla svůj notebook a společně googlujeme tradiční korejská jídla a na YouTube sledujeme korejské tance. Na oplátku ukazuju známé české osobnosti. Které z nich pan Google upřednostní? Herzigová, Havel, Navrátilová, Gott, Vondráčková. Martin nám chce ukázat video z polského Woodstocku. „K****!“ nadává, protože nemůže najít odkaz. Některá slova překlad z polštiny nepotřebují. „Gute Nacht! Good night! Dobra noc!“ Rozumím všemu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
