Názory na přenášení cizokrajných duchovních systémů do západního prostředí se obvykle rozcházejí. Miliony vyznavačů nacházejí v exotických tradicích bohatství rituálů nebo meditačních technik, které jejich vnitřní potenciál dokážou rozvíjet mnohem lépe než často ideologicky zprostředkované západní křesťanství. Skeptičtější část populace pak namítá, že buddhistická meditace, hinduistické mantry nebo dervišské tance vytržené z původního kulturního kontextu prostě nemohou jako cesta duchovní seberealizace „fungovat“.
Není mnoho autorů (a ostatně ani duchovních učitelů), kteří mají dost zkušeností na to, aby zájemce provedli úzkou pěšinou mezi zrádně nekomplikovanou oddaností a odmítavou skepsí. Po skvělé knize americké zenové učitelky Mariany Caplan Slepé uličky osvícení, vydanou u nás v překladu před pár lety, teď čeští čtenáři dostávají snad ještě výstižnější vhled do problému „multi-kulti“ spirituality – osobně vyprávěný esej Moudrost nedokonalosti britského buddhisty a psychologa Roba Preeceho.
Temnotě naproti
Rob Preece si prošel peripetiemi, které působí trochu jako učebnicový příběh spirituálního hledání ve druhé polovině 20. století. Vyučený elektrikář z nepříliš harmonických rodinných poměrů uslyšel na sklonku puberty vnitřní volání a podobně jako tisíce jeho druhů z generace pozdních 60. let odešel hledat vnitřní klid a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
