1988: Na Škroupově náměstí

Vypadalo to jako past. Malé kruhové náměstí neprodyšně uzavřené bloky domů, v bočních ulicích připravené žluté antony, v nich policisté s obušky a psy. Přesto se kolem druhé hodiny žižkovské Škroupovo náměstí začíná pomalu naplňovat a nakonec se na plácku tísní zhruba tři tisíce lidí. V mlčenlivém davu je cítit napětí, lidé se po sobě nejistě dívají, z oken protějších domů se vyklánějí zvědavci, je vidět několik estébáků s kamerami, jak procházejí zástupem a zblízka snímají tváře příchozích (natáčelo se prý také z televizní věže, která měla náměstíčko jako na dlani). Přišli se podívat i kolegové z rezidentury východoněmecké Stasi…

Lidé začali být ochotni riskovat

Přesně ve tři hodiny odpoledne se ozývá československá hymna, na provizorní pódium (dřevěná deska položená na zednických kozách) vyskakuje Václav Havel. Vítá ho potlesk. Je 10. prosince 1988 – den výročí vzniku Všeobecné deklarace lidských práv. V ten den před dvaceti lety se povedl nezávislým občanským iniciativám husarský kousek. Uprostřed normalizačního Československa, kde se dosud nekompromisně stíhal sebenepatrnější svobodný projev, úřady po mnoha a mnoha letech povolily první veřejné shromáždění, na němž směla vystoupit opozice. Tehdy něco nepředstavitelného.

Situace u nás nebyla vůbec růžová: každý svobodný občanský projev komunisté nemilosrdně trestali, tisk pořádal na odpůrce…