Na přednáškách z předmětu ekonomie na ČVUT vyučující profesorka s oblibou studentům v úvodu vysvětlovala, že ekonomové všechno měří výlučně z pohledu peněžní hodnoty ,a s maličkým profesionálním pobavením sledovala své posluchače, jak se podivně tváří, když vypočítávala například cenu lásky nebo nezkorumpovatelnosti, popřípadě lidského života. Při čtení článku Prodám srdce jsem se nemohl zbavit dojmu, že autor prošel podobnými přednáškami z ekonomie jako já a částečně se asi jen pobavil šokující, ale nepřesnou aplikací ekonomie na otázku darování orgánů.
21 gramů
Předně mi nepřijde vhodné považovat orgány za zboží, jak by to s potěšením učinila má profesorka, jakkoli s autorem souhlasím v zavedení plateb. Zavedením možnosti výhodné odměny za darované orgány se totiž nutně nevytvoří jejich přebytek, jak by se mohlo zdát z čistě ekonomického pohledu, i když se zvýší pravděpodobnost, že pozůstalí například s vědomím finanční odměny přemůžou své prvopočátečně emotivní zamítnutí v důsledku smrti blízké osoby, nebo se pro darování orgánu rozhodnou čistě pod vlivem své současné finanční situace. Počet orgánů, respektive výlučně nedobrovolných dárců, totiž bude i nadále záviset spíše na počtu autonehod či jiných neštěstích.
Navíc poukazovat na podobnost mezi důležitými léky, zachraňujícími život v beznadějných situacích, a lidskými orgány mi přijde spíše jako zavádějící…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
