Nejvyšší státní zástupce Uzbekistánu Rašid Kadyrov a šéf protiteroristického centra v Taškentu Vjačeslav Kasymov 16. dubna prohlásili, že za útoky v Taškentu a Buchaře na konci března stojí dosud neznámá skupina Džemoat (uzbecky Organizace). Ta je prý výsledkem spolupráce několika extremistických sil, též ujgurských separatistů. Podobné výroky tak přivádějí pozornost k souvislostem mezi bojem proti terorismu v Uzbekistánu a v Číně, konkrétně v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Svým způsobem tato zpráva nahrává Pekingu. Tamní vláda – podobně jako Moskva vůči Čečensku – může tvrdit: Podívejte se, jak se u nás etabluje al-Káida. Jako by potom politika Pekingu vůči Ujgurům – podobně jako politika Moskvy vůči Čečencům – byla omluvitelná vzhledem k riziku terorismu. Podívejme se však na pozadí celé věci.
Ujguři půlstoletí poté
Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang leží na severozápadě Číny a zabírá šestinu její rozlohy. Peking sice proklamuje, že Sin-ťiang je „odvěkou a neoddělitelnou součástí Číny“, faktem však je, že kulturně i historicky patří Sin-ťiang spíše do oblasti Střední Asie. Majoritní obyvatelstvo tvořili v minulosti muslimští Ujguři a další čtyři turkické národy, které jsou si kulturně velmi blízké se středoasijskými republikami.
Během půlstoletí nadvlády čínských komunistů se situace v Sin-ťiangu pro domácí obyvatelstvo dramaticky změnila. Čínská média běžně vypouštějí z názvu autonomní oblasti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
