Cítím povinnost reagovat na některé názory českých žurnalistů a publicistů, které citoval redaktor Respektu Marek Švehla ve svém článku uveřejněném v rakouském deníku Der Standard (Jádro všech problémů: pražský pohled na věc, 28. prosinec 2001). „Rakouský odpor proti jaderné elektrárně Temelín dostal natolik fantastický a nepřátelský tón, až to člověku znemožňuje ochotu brát ho věcně,“ domnívá se například Ludvík Vaculík. Bohumil Doležal zase hovoří o rakouském vydírání, zastrašování a ponižování České republiky. „Hraniční blokády, které nikdo v Česku neuznává za legitimní prostředek v boji o Temelín, vzbuzují velké pozdvižení,“ píše nakonec i Marek Švehla. V souvislosti s tím jsou naši čeští sousedé značně překvapeni, jak zdrženlivě se rakouské orgány chovají vůči účastníkům shromáždění, dokonce i v případě, že blokují silnice a hraniční přechody. Ačkoli jsem byl od svých českých kolegů informován o názoru české strany, přesto mě ohromil rozsah výčitek a obvinění. O to více, že názory citovaných autorů pravděpodobně vyjadřují názor většiny obyvatel Česka. Jako přednosta okresu Freistadt, v němž většina hraničních blokád proběhla, se cítím takovými výroky přímo postižen.
Liberální Rakousko
Aby bylo možné porozumět způsobu chování rakouských úřadů zodpovědných za shromáždění občanů, zvláště za strpění blokád, je nevyhnutelné stručně vysvětlit rakouský právní pořádek. Pojetí, že každá blokáda je protizákonná, odpovídalo rakouskému právnímu pořádku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
