Rámeček
ANTOIN MARÉS (nar. 1950 ve francouzském Wittel) studoval historii, politické vědy a slavistiku na univerzitě v Aix-en-Provence a v pařížském Ústavu pro slovanské a východní jazyky, kde po doktorátu začal učit. V současné době řídí v Paříži „Centre d'Études de l'Europe mediane“, je autorem řady studií o historii mezinárodních vztahů a střední Evropy, redigoval několik odborných poublikací na toto téma. V letech 1998–2001 žil v Praze, kde byl ředitelem Francouzského ústavu pro výzkum ve společenských vědách, známého pod zkratkou CEFRES. Tato kulturní instituce, jediná ve východní Evropě, slaví počátkem března deset let od svého založení. Jejím hlavním posláním je napomáhat vzniku sítě vědeckých pracovišť, prostředkování a výměna informací, odborných stáží apod.
Vaše jméno vypadá česky, máte nějaké české předky?
Z otcovy strany. Ale v rodině se to už ztratilo a bohužel jsem česky nikdy v rodině nemluvil. Pro mou orientaci to nebylo rozhodující: narodil jsem se v Lotrinsku a cítím se jako francouzský Evropan.
Co tedy rozhodlo o vašem zájmu o české země?
Začátek byl v srpnu 1968. I když jsem neměl zvláštní sympatie k Sovětského svazu, invaze mě šokovala. Ležel jsem tehdy v nemocnici po operaci, měl jsem u sebe rádio a poslouchal ho ve dne v noci. Bylo mi sedmnáct, nebyl to ještě věk pro životní rozhodnutí, ale říkal jsem si, že možná pro Československo něco udělám. Pak jsem začal studovat na univerzitě kromě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
