Počet výstav novinářské a dokumentární fotografie, které nabízí současná Praha, je skutečně nebývalý. Kromě klasiků černobílého dokumentu Karla Cudlína a Sebastiaa Salgada, o kterých už Respekt psal, stojí za zmínku ještě další tři. V Obecním domě a Paláci Adria představují své autorské kolekce Jan Šibík a dánský fotožurnalista Claus Björn Larsen a v Karolinu se zastavil 44. ročník putovní novinářské soutěže World Press Photo.
Méně krve
Soutěž World Press Photo si zejména v minulé dekádě pošramotila reputaci vyzdvihováním snímků ukazujících násilí a utrpení. Nejde snad o to, že by takové fotografie lhaly, založit obraz světa především na nich je ale problematické. World Press Photo sice často deklarovalo poslání poskytnout zprávu o životě na Zemi v celé jeho šíři, fakticky byly ale kategorie o umění, životním prostředí, vědě a technice či každodenním životě odsunuty na okraj. Námitka, že soutěže novinářské fotografie jsou ve vleku událostí, přitom platí jen zčásti: o výsledném dojmu kolekce totiž rozhoduje především porota.Letošní jury se na vítězné Fotografii roku 2001 shodla jednoznačně a titul udělila Američance Laře Jo Reganové za snímek rodiny mexických ilegálních přistěhovalců usídlených v Texasu. Klidný barevný záběr je komponován jako výtvarný obraz, aniž by tím byla popřena sociální naléhavost obsahu. Předseda poroty, Francouz Robert Pledge, v katalogu tvrdí, že jednohlasně se porotci tentokrát shodli na 63 vítězných snímcích v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
