Od státního k soukromému monopolu
Miroslav Zajíček ve svém článku Vaculíkovi navzdory (Respekt č. 10/2001) polemizuje se známým spisovatelem, který nesouhlasí s privatizací Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). Z mého pohledu má však pravdu spíše známý spisovatel. Na rozdíl od pana Zajíčka jsem totiž přesvědčen, že distribuce vody v Praze skutečně je přirozeným monopolem. Zdroje vody mohou být samozřejmě různé, podstatné však je, kdo vlastní rozvodné trubky pod zemí. A navíc, v článku chybí zmínka o kanalizaci, která monopol umocňuje. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že někteří lidé zejména v okrajových čtvrtích metropole si nechávají budovat nové nebo rekonstruovat staré studny proto, že při dnešních cenách pitné vody se jim studna v perspektivě několika let bohatě vyplatí. Tito ekonomicky uvažující lidé však záhy narazí na problém. Když totiž PVK zjistí, že oproti minulým obdobím odběr pitné vody u některých domácností výrazně klesl nebo je nulový, hrozí jim odpojením kanalizace s tím, že neplatí stočné. To je sice pravda, ale možnost platit stočné bez odběru pitné vody například nějakým paušálem PVK v žádném případě nikomu neumožní. A právě v tom spočívá zmiňovaný přirozený monopol. Stejně jako Ludvík Vaculík jsem pak přesvědčen, že Pražané se celkem oprávněně mohou obávat zdražování vody. Neznám sice podrobnosti smluv mezi Fondem národního majetku, magistrátem a firmou Vivendi. Ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
