Američtí fanoušci newyorského jazzového tria Medeski, Martin and Wood se prý trochu podobají „deadheads“. Takhle se svého času označovali obdivovatelé americké skupiny Grateful Dead. Příslušníci tohoto poněkud bizarního „kmene“ táhli během koncertních turné za svou kapelou a cítili neodolatelnou potřebu nahrát si všechny její koncerty. Poslechem těchto záznamů pak trávili chmurné dny, kdy Grateful Dead zrovna nekoncertovali. Hudba Grateful Dead údajně přesně vystihovala stav mysli po požití halucinogenu. Bez příslušnosti k „deadheads“ je to obtížné posoudit, ale každopádně platí, že závislost na poslechu nekonečných kytarových sól Jerryho Garcii z Grateful Dead potřebuje nějaké vysvětlení, jež není tak úplně z tohoto světa. Nutkavou potřebu poslouchat hudbu klávesisty Johna Medeskiho, bubeníka Billyho Martina a basisty Chrise Wooda lze oproti tomu pochopit i myslí chemicky „nerozšířenou“.
Synchronní intuice
Živá vystoupení newyorského tria dávají návštěvníkovi vzácnou šanci vidět doslova „umělce v akci“. Lístek na jejich lednový koncert v londýnském Barbican Centre stál patnáct liber. Konfrontován s takovou částkou by se tuzemec zřejmě značně rozmýšlel. Druhý den by ale za možnost strávit podobný večer bez řečí zaplatil dvojnásobek. A to i přesto, že prostor, v němž se koncert koná, připomíná trochu snesitelnější verzi pražského Paláce kultury. Předskokané - sympatická francouzská skupina saxofonisty Juliena Loreaua - s chladně působícím sálem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
