V obecném povědomí figuruje polské zemědělství jako největší překážka našeho severního souseda na cestě do EU. Je technologicky zaostalé, kolosálně přezaměstnané, jeho produkce je velká a drahá. Navíc polským venkovem cyklicky otřásají společenské nepokoje pod vedením militantních profesních odborů. Málokdo si přitom klade otázku, proč v takovém případě žádná z polských vlád 90. let, ať už byla postsolidaritní či postkomunistická, nic nedělala pro omezení zemědělské produkce, proč žádná nespěchala s „přesunem venkova do města“.
Iluzorní blokády
Dobře lze tuto otázku zodpovědět na příkladě „akce blokáda silnic“, která v Polsku skončila minulý týden. Připomeňme si krátce její průběh. V pátek 22. ledna skupiny rolníků, hlavně z nejmenšího, ale nejradikálnějšího rolnického odborového svazu Sebeobrana, blokují klíčové přechody v západní části země. Účastníci akce prohlašují, že jejím cílem je okamžité přerušení dovozu masa a masných výrobků ze zemí EU. Ale už další den je akce přerušena. Zhruba pět set kamionů s masnými výrobky a jinými potravinami dostává 48 hodin času na vjezd do Polska a příjezd ke skladům. Teprve poté přistupují rolníci k tzv. akci blokáda silnic. K takzvané, protože zátarasy rostly hlavně „na kameru“ polských či zahraničních televizních štábů. Když novináři odjeli, sjížděla stranou, případně na jeden pás silnice, i zemědělská technika. (Jiná věc je, že tam, kde nesjížděla, většinou zasahovala policie.) Po soumraku a na víkend…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
