Jelena Siladžič (46) přišla do Prahy s manželem a dvěma dětmi před více než sedmi lety. „Občas se tu cítím skoro jako doma,“ říká srbská žena ze Sarajeva. „Ale opravdu doma už nikdy nikde nebudu. Mojí vlastí je bývalá Jugoslávie, ne taková, jaká je dnes. Náš národ prostě zničil ráj.“ Právě různorodost etnik považovala Jelena Siladžič za jeden z nejkrásnějších rysů rodného města, obklopeného horami: „V Sarajevu se žilo skvěle právě kvůli té různorodosti. Přinášelo to novou kvalitu.“ Přesto o ní dnes mluví jen s rozpaky: „Manžel se narodil se jménem, které je muslimské. Já naopak se srbským. Ale nebyli jsme vychováváni tak, aby to byl pro nás problém.“ Dlouho ji prý ani nenapadlo, že její pohled není obecně sdílený. „Nevšímali jsme si toho, že kolem nás žijí i jiní lidé. Poprvé nám to došlo po volbách v roce 1991, ve kterých zvítězily nacionální strany“ vzpomíná Jelena Siladžič. „Přesto jsme si tehdy říkali, že je to jen nějaký omyl. Stejný pocit jsem měla i tehdy, když jugoslávská armáda začala střílet: to je jen nedorozumění, které musí skončit za tři čtyři týdny“ vypráví.
Zbyl mi jen notýsek
Jelena Siladžič vystudovala žurnalistiku, později se stala filmovou produkční. „Byla jsem šéfkou filmové produkce nejsilnější firmy Bosny a Hercegoviny“ říká. „Dělali jsme spoustu světoznámých filmů.“ Nejraději prý vzpomíná na snímek Dům na oběšení, který točila s režisérem Emirem Kusturicou. "Tehdy jsem prožila téměř tři roky ve Skopje, v největším…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
