Česká společnost má vleklé problémy s přijímáním uprchlíků a dalších lidí, přicházejících k nám z ciziny Tak zní stručná zpráva, kterou podávají po celá devadesátá léta svodky tuzemských sociologických agentur.
Budou z toho jen problémy
Když vypustil v září 1990 Institut pro výzkum veřejného mínění (IVVM) do rozněžnělé československé společnosti sadu otázek, týkajících se jejího vztahu k cizincům, vrátily se mu obratem velmi nesametové odpovědi. Pouze třetina tehdejší české a slovenské populace souhlasila s názorem, že by republika měla umožňovat cizincům se u nás usazovat. Ještě horší se ukázal její vztah k možnosti, že by byl cizinec ubytován v blízkostí vlastního bydliště - s tím nesouhlasilo dokonce 65 % lidí. Těžko posuzovat, proč byli lidé tak nevraživí. Každopádně ale byla cizinecká tematika vnímána jako ,něco navíc', na co není čas, a co by nám jen přidělávalo problémy," říká autor výzkumu Ján Mišovič. Pokud se v první polovině devadesátých let ještě mohl někdo vymlouvat na neznalost a nezkušenost, další průzkumy odhalily, že české cizinecké komplexy nebudou náhodné. Praha a další česká města již sice měly za sebou řadu velkých sbírek na pomoc válkou zmítanému Balkánu a naplno začalo fungovat několik nevládních organizací věnujících se uprchlíkům. Názor většinové české populace na lidi přicházející ze zahraničí ovšem zůstal stejný Totiž odmítavý "Je v tom kus zvláštní české schizofrenie. Lidé dávají peníze na humanitární účely,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
