Čekání na Orbána
Deset let od přechodu z totality k demokracii se naše země stále zmítá v očekávání změny k lepšímu. Očekává se ekonomická stabilita, čeká se na různé očisty, na vítězství nad byrokracií. Zkoumá se, jak potlačit xenofobii a rasismus. Vyhlíží se příchod schopných manažerů. Bádá se nad zušlechtěním mezilidských vztahů a politické spolupráce. Dočkáme se? Ekonomika se propadá. Ministerstva, úřady, magistráty i podniky se státní účastí jsou přeplněné zbytečnými či nefunkčními úředníky. Černá i rudá filozofie je přijímaná mnohými, na romský památník přispěje málokdo. Ze schopných manažerů jsou vidět jen ti všeho schopní - česky se jim říká tuneláři. Hlavními mezilidskými prioritami jsou závist, ješitnost či pomluva a v politice spolupracují zřejmě jen současný premiér a nastávající prezident, protože to tak bylo dohodnuto. Tristní stav ČR se silně podobá obdobnému stavu před deseti lety. Je nasnadě, že problémy ve státě a jejich řešení nebo neřešení vycházejí z konkrétní činnosti a zodpovědnosti konkrétních lidí. Před deseti lety vše řídili a za nic neodpovídali komunisté. Nyní opět vše řídí, ale opět za nic nejsou zodpovědní lidé s komunistickým myšlením nebo i posláním. Odhlasovali si kontinuitu socialistického a demokratického práva a zákonů. Prosadili kontinuitu socialistického a kapitalistického řízení hospodářství i socialistického a evropského státního zaměstnance. Drží se kontinuity vojáka a policajta Varšavské smlouvy a NATO. Navíc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
