Ve chvíli, kdy film jako umění vstupuje do druhého století svého života, lze zobecnit dva principy filmového úspěchu, stojící obvykle v přímém protikladu: prvním z nich je film pojatý jako událost, druhým film zamýšlený jako dílo. Film-událost se odehrává na plátně stejně jako mimo něj, a to díky řadě dalších produktů, jež ho doprovázejí a zvyšují zájem o něj. Dokáže vtáhnout do hry i obecenstvo, které se nezajímá o filmové řemeslo, a proto s sebou nese výrazný obchodní zisk, což dokonale ilustruje příklad Lucasových Hvězdných válek. Film-dílo se prosazuje zcela jiným způsobem a sleduje odlišný cíl: zanechává stopu v dějinách filmového umění, a to bez předpokladu okamžitého úspěchu. Této věčnosti lze přitom dosáhnout dvojí různou strategií. Z první se rodí velká nadžánrová díla, která představují bohatý, ale přesně strukturovaný svět, jaký jsme viděli v Tenké červené linii Terrence Malicka. Druhou strategií je naopak rychlá výroba levných, ale čistě a originálně natočených žánrových snímků - do této kategorie patří jak dílo Jacquesa Tourneura, tak část díla Howarda Hawkse.
Strach a neznámo
Hlavní filmová senzace letošního roku, snímek Záhada Blair Witch, beze zbytku ztělesňuje druhý umělecký postup, avšak styl jeho produkce a distribuce jej zároveň téměř okamžitě proměnil ve film-událost a přinesl jeho tvůrcům nejvyšší poměrný zisk v celých dějinách kinematografie (film byl údajně natočen za 40 tisíc dolarů, vydělal již kolem 140 milionů). Česká…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
