„Ze srdce žehnám osudu, který mi dal narodit se v době, kdy polární bádání pomocí saní tažených psy není ještě zastaralé… A můj dík saním se psím spřežením je zároveň díkem grónskému dětství,“ vzpomínal v knize Cesta bílým tichem dánský polárník Knud Rasmussen (1879–1933). V Grónsku se narodil a od mládí hovořil jazykem původních obyvatel, jejichž život důvěrně znal a upřímně miloval. To vše mu umožnilo stát se jedním z nejuznávanějších znalců eskymácké kultury. Výsledky svých výzkumů a výprav do Grónska a Severní Ameriky Rasmussen prezentoval v řadě prací, z nichž v češtině vyšly dvě popularizační (Noví lidé roku 1921 a už zmíněná Cesta bílým tichem v roce 1965). S jeho pravděpodobně nejcennější knihou, trojdílnou antologií vyprávění a mýtů grónských Eskymáků, se však seznamujeme až nyní. Výbor nazvaný Grónské mýty a pověsti sestavili Viola a Zdeněk Lyčkovi.Rasmussena vždy zajímali „noví lidé“, Eskymáci žijící v nepřístupných oblastech, kteří „nebyli ještě nikdy důkladně studováni“ a jejichž duchovní život zůstal „primitivní a původní“. Takový kult divošství se může zdát naivní - už proto, že badatel svou návštěvou zahájil proces ovlivňování eskymácké kultury a v dlouhodobém důsledku zapříčinil její zničení. Texty shromážděné bezprostředně po navázání prvního kontaktu nám však skutečně umožňují nahlédnout do světa tisíce let vzdáleného.
Immap Ukuua - Matka moře
Překladatelé nahradili jméno „Eskymáci“ dnes preferovaným tvarem Inuité (tedy …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
