1. ledna 1998 Velká Británie přebírá putovní předsednictví v Evropské unii. Děje se tak v době, jež je mimořádně významná pro Unii i Spojené království. Během britského předsednictví povede Tony Blair schůzky, které rozhodnou o členech jednotné evropské měny. Přitom ministr financí Gordon Brown oznámil, že Spojené království se rozhodně k jednotné měně nepřipojí v první vlně, ale učiní tak až po volbách v roce 2002.
Podívejme se, jak se vyvíjely vztahy „zarytých ostrovanů“ k Evropě v posledních necelých padesáti letech, tedy od chvíle, kdy se západní Evropa začala integrovat, až po dnešek.
Od světové velmoci…
Britský vztah vůči evropské integraci se hned od počátku nesl ve znamení nechuti oddat se kontinentálním projektům. Když v 50. letech postupně vznikala tehdejší Evropská společenství (předchůdce EU), Británie sice podporovala jejich vytvoření, ale zpovzdálí. Britové se totiž viděli spíše jako globální než jako evropská velmoc. Díky vítězství ve 2. světové válce považovali britští politici Evropu za „klub poražených“. Británie také měla své kolonie, jež se v té době postupně přeměňovaly v členy Britského společenství (se vztahy politickými i ekonomickými). Každý příklon k Evropě tak byl interpretován jako odklon od britské velikosti - zatímco Francie, druhá největší mocnost v Evropě, takový problém neměla. Británie byla rovněž vázána svým „zvláštním vztahem“ k USA, který ji zavazoval k vojenské spolupráci.
Británie ale brzy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
