Přesně před rokem byl Miloševič mezinárodním společenstvím označen za jednoho z nejdůležitějších aktérů daytonských mírových dohod. Dnes musí tento muž čelit největším projevům odporu proti své moci, jež jako jediná před sedmi lety pád komunismu přežila. Není to sice v Srbsku poprvé, co opozice vyšla do ulic, nikdy předtím však nebyly protestní akce tak silné, netrvaly tak dlouho a neměly takovou odezvu v menších městech jako nyní.
Srbská opozice není OF
Poté, co Miloševič zvítězil v parlamentních volbách, utrpěli jeho socialisté v komunálních volbách ve velkých městech porážku a Miloševič se rozhodl výsledky voleb anulovat. Reakce na sebe nedala dlouho čekat: mládež vyšla do ulic (nabízí se tu srovnání s Alžírem, kde byly volby zastaveny po prvním kole). Znovu se tak potvrdilo, že pro autoritářské režimy není ani tak nebezpečné, když se snaží o svou legitimizaci demokratickými cestami, jako když se rozhodnou v průběhu hry měnit pravidla.Miloševičovi se podařilo odsunout nevyhnutelnou otázku demokracie v Srbsku tím, že uvrhl zemi do války. Využil k tomu nacionalistických nálad, které jej vynesly k moci, u níž se pak udržel ve jménu „posvátné národní jednoty“ proti vnitřnímu nepříteli (kosovským Albáncům) a nepříteli vnějšímu (válka v Chorvatsku, později v Bosně). Pak doufal, že se mu podaří upevnit si pozici, když bude hrát roli „mírotvůrce“ v rámci daytonských dohod. Nyní se však otázka srbské demokracie konečně dostala na pořad dne. Intenzita,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
