Sen o jednotě Starého kontinentu
Volby do Evropského parlamentu se Evropy vlastně netýkají
Nedávné, v pořadí již čtvrté volby do Evropského parlamentu (EP) přilákaly značnou pozornost. Jejich výsledky nezamíchaly celkovým rozložením sil, ale média je tlumočila výhradně vnitropoliticky - jako barometr pozic vládnoucích stran v zemích „dvanáctky“ či jako předzvěst výměny vládních garnitur. Proč se vlastně evropské volby chápou jen v domácím kontextu, když v nich jde o příštích pět let Evropské unie (EU)? Přitom půjde o léta klíčová, která určí, jakým směrem se bude Unie ubírat, jak se bude vyvíjet její organismus a zda do svých řad vpustí další členy - včetně nás. Proto není od věci vzpomenout, jakou roli Evropský parlament hraje, jaké jsou jeho kompetence i vztah k ostatním institucím Unie.
Přímé volby až po dvaceti letech
Krátce po druhé světové válce se formovaly představy o novém uspořádání vztahů v Evropě a o roli organizace, která je jednou provždy vyřeší tak, aby se nemohly opakovat válečné hrůzy. Jako první se naskytla Rada Evropy - založená zjara 1949 jako zbytek snu o Spojených státech evropských. Její Parlamentní shromáždění bylo pozůstatkem plánu na federalizaci Starého kontinentu, který se ovšem v éře studené války stal neuskutečnitelným. Ale již o několik let později vznikaly organizace (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství a Euratom), které tvoří dnešní Evropskou unii. Utvářely je stejné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
