Zklamané naděje a krátká paměť
Maďaři vyjádřili nostalgii po osvědčených jistotách
Nevíme ještě, co se bude odehrávat v Maďarsku, až nastoupí nová vláda, ale můžeme si představit, co se bude dít u nás. Skutečnost, že další země bývalého tábora socialismu obrací kormidlo doleva, nepochybně povzbudí vztyčené prsty a varovné hlasy o tom, jak se nevyplácí demontovat sociální jistoty. Bude se srovnávat a prognózovat: ne zcela bez důvodu, ale také ne zcela oprávněně.Komunismus chtěl zglajchšaltovat jím ovládnuté země sociálně i hospodářsky. To se mu sice nezdařilo, nicméně indoktrinace stejnosti zapustila natolik hluboké kořeny, že máme stále sklon odvozovat z dění v jedné postkomunistické zemi závěry pro státy ostatní. Jenže vedle rozdílů ve způsobu prosazování reforem jsou tu i odlišné historické kořeny a ty vystupují do popředí čím dál naléhavěji. To se týká i sociální výkonnosti bývalého (předválečného i poválečného) Československa a současného českého státu v porovnání s Maďarskem.
Sociální rasismus
V předválečném Maďarsku se podíl chudých odhadoval na 55–75%, díky málo výkonnému hospodářství i velmi skromné sociální politice. Tyto poměry dále zhoršila stalinská industrializace, jež vedla k výbuchu v roce 1956 a ve svých důsledcích pak ke Kádárovu „gulášovému socialismu“. Jakékoliv mírné zlepšení v sociální oblasti bylo v té době pokrokem. Ke konci šedesátých let činil podíl chudých 30% a ke konci sedmdesátých let již „jen“ 20%. Materiální…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
