Pomocná škola Bixley
Zápas Ivana Blatného o obnovu paměti
V prosinci 1971 mi poslal Jan Zábrana pět básní Ivana Blatného z let 1948 -1953 s dovětkem: "Údajně je to vše, co Blatný v Anglii napsal. Zprávu o tom, že se pokoušel psát anglicky a že existuje sbírka jeho 11 anglických básní - někdy kolem roku 1955 - se mi nepodařilo ověřit. V 2. polovině 50.let jsem o té anglické sbírce několikrát slyšel od různých lidí, ale nesešel jsem se s nikým, kdo by ji četl nebo měl."Takový byl v té době stav našich znalostí o českém básníku (nar. 1919 v Brně), který na počátku roku 1948 emigroval do Anglie. Znali jsme jen jeho čtyři knihy vydané v Čechách do roku 1948. V 50.letech se po Praze dokonce šířila zpráva, že Blatný v bídě a opuštěnosti někde v Anglii zemřel. Žil tam však ještě dalších čtyřicet let.
Ve zdech blázince
Ivan Blatný odjel na studijní pobyt do Anglie s Jiřím Kolářem a Arnoštem Vaněčkem díky přímluvě svých otcovských přátel, Halase a Nezvala. Jeho emigrace všechny překvapila: sjezd mladých spisovatelů, který se konal měsíc po únorovém puči, ji důrazně odsoudil a Blatného jméno bylo nadlouho tabuizováno. Vítězslav Nezval uveřejnil báseň nepochybně adresovanou Blatnému: I na nejmenší jedince/ budem s ním (rozumí se s lidem) letos sklízet žito,/ zatímco ty v zdech blázince…/ Je mi tě přese všechno líto.Blatný se v Anglii skutečně záhy ve zdech blázince ocitl a strávil v něm přibližně deset let. Mohl se sice volně pohybovat, ale neměl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
