Nedopřát učitelům „klid k práci“
Nedá mi, abych nereagoval na dopis paní dr.Šardunové o našich školách (Respekt č.21), v kterém se snaží malovat takový idylický obrázek učitele a škol, jaký máme zafixovaný ještě z dob národního obrození. Dobrý, laskavý a vzdělaný učitel, pravý otec svých svěřených dětí, vzor mravnosti a osobní statečnosti. Hm, je to hezké, ale není to pravda. Měl jsem možnost trochu poznat některé české školy, a to nejen jako jejich objekt a produkt - tím jsme všichni, ale i zevnitř poznat fungování škol a prostředí učitelů a studentů pedagogické fakulty (pražské).Učitelky (neboť se jedná nejméně z osmdesáti procent o ženy) našich základních, mateřských a částečně i středních škol jsou sice někdy laskavé, málokdy však vzdělané a do morální autority mají šmahem daleko. Studentky a studenti pedagogických fakult přistupují k svému povolání často bez nejmenšího entuziasmu, jakožto k přijatelnému způsobu obživy. Zcela v linii takových profesionálních zájmů nejpřetřásanějším tématem na pedagogických poradách bývá výše platů a jiné učitelské výhody.Paní dr.Šardunová se mýlí v tom, že útok na školy považuje za „útok na vzdělanost“. Vzdělanost se bohužel v našich školách nezískává tak snadno. Ze své zkušenosti vím, že většina lidí, kteří zde něčeho dosáhli, dosáhli toho vlastní pílí mimo zavedený proces školního vzdělání.A neobviňujte, prosím, rodiče. Rodiče v naší zemi se starají o děti přibližně stejně jako v okolních zemích - to jest málo. Lze jim to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
