Úcta k faktům
Byl jsem dost překvapen suverénními argumenty, kterými pan Vladimír Rajdl podepřel svá sdělení ve článku Čas smutku (Respekt č.24). Pan Rajdl například tvrdí: „Dvojí občanství neexistuje ani ve Francii, ani v Británii, zemích, které poučeny svou koloniální minulostí sehrávají vzorovou úlohu při vzniku multikulturní společnosti - ovšem na základě jediného státního občanství.“ Z hlediska Francie, kde situaci znám: v prvním bodě pan Rajdl mluví z cesty a v druhém, doufám, neví, o čem vlastně mluví. První bod je fakt, navíc lehce ověřitelný: Francie uznává dvojí občanství. O tom vypovídají nejenom zprávy z „černé kroniky“, kde je problémem, kam koho vypovědět, když má například francouzský i bahrajnský pas. Problém mladých Francouzů zároveň s alžírským pasem, kteří jdou odsloužit svou základní službu do Alžírska místo do francouzské armády, je vskutku problémem a Le Pen se rozhodně neomezuje v jeho využívání.Panu Rajdlovi stačilo zvednout telefon a zavolat komukoliv z Československa, kdo se oženil či provdal do Francie, aby si ověřil, zda jim Francie sebrala jejich původní pas „vlasti“ či nikoliv.Co se týče pojmu multikulturální společnosti sklouzává pan Rajdl z oblasti faktů do říše čistě ideologických nálepek. Tento pojem měl vskutku poměrně časté užití v Kanadě, aniž ovšem kdokoliv byl schopen ho přesněji definovat. Čili říci, co to vlastně prakticky znamená. Ve Francii nikoho zatím nenapadlo tolerovat v rámci „multikulturální společnosti“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
