Různé cesty kapitalismu
Panuje obecná shoda v tom, že přechod k tržní ekonomice musí být silně sociálně zaštítěn. Je třeba zabránit příliš hlubokému propadu té části populace, která není rychle schopna přizpůsobit se novým podmínkám. Tradice předválečné demokracie a blízkost „sociální Evropy“ brání návratu k divokému kapitalismu 19.století. O důležitosti sociálního rozměru společenské transformace nepochybuje žádná politická strana. Rozdíly a spory však nutně vyvstávají, ptáme-li se, jak na to jít.Představa o „budování kapitalismu“ podle hotového receptu nebo vzoru je neuskutečnitelná. Kapitalismus je vlastně ekonomický princip, který se uskutečňuje v různých a v čase proměnlivých podobách. Čistá ekonomika řídící se výhradně svými vlastními zákony existuje pouze v teorii. Proto bychom měli rozlišovat více typů kapitalismu, např. vedle typu liberálního či neoliberálního ještě kapitalismus státní a korporativní.
Tři druhy kapitalismu
Stát vstupuje do ekonomiky v různé míře. Může pouze korigovat selhání trhu nebo uskutečňovat makroekonomickou stabilizaci operacemi zaměřenými na trh práce a kapitálu. Může ovšem také provádět rozsáhlé přerozdělování příjmů, rozvíjet průmyslovou politiku, či dokonce prosazovat jakousi dlouhodobou hospodářskou strategii. V sociální oblasti odpovídá státnímu kapitalismu sociálně demokratický „asistenční stát“: vláda rozvíjí aktivní zaměstnaneckou politiku, poskytuje rozsáhlé sociální jistoty a sama přitom funguje jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
