O dojmech Josefa Brože
Nezávislý kritik Josef Brož, který se nedávno vyjádřil, že upřednostňuje analýzy Jana Grossmana před jeho analýzami režijními, v 9.čísle letošního Respektu napsal pár slov o Grossmanově poslední inscenaci, Kafkově brku od Alana Bennetta. Obvykle nemívám při čtení novinových článků se soustředěním zvláštní potíže a často udržím pozornost až do konce, Brožův výkon mě však vykolejil už u čtvrtého slova: "Jan Grossman zemřel. Proč?"Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, ale nepřišel jsem na nic kloudnějšího, než že lidé umírají hlavně proto, že jsou nevyléčitelně nemocní. Zbývalo se zeptat, proč se na začátku divadelní recenze kladou tak pitomé otázky.Skrze tuto úvodní patálii (jež nebyla v Brožově textu poslední) se můžeme hned ocitnout v samém středu problému - bez poctivého, ale obávám se marného zkoumání. Problémem je tu setkání s grafomanským, zbytečným slovesným útvarem. Čím podrobněji se mu budeme věnovat, tzn. polemizovat, vyvracet, operovat s fakty, tím více se vzdálíme jeho podstatě a bezděky se dostaneme na touž únavnou úroveň.Přeložíme-li si Brožovy výtvory (z nichž ten nejnovější nám slouží jako pars pro toto) z nesmyslných jazykových křivulí do srozumitelné řeči, zjistíme, že jejich funkcí je zamlžit neznalost popisovaného předmětu a absenci jakéhokoliv argumentovaného soudu. Pohnutkou je tu jen jakýsi instinkt, který říká, že je třeba vyslovit to, co bude výhodné jedině pro image Jediného Vidoucího. Protože pan Brož psát neumí (ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
