Jenom šetřit nestačí
Bezmoc a nejistota českého školství
Po pádu komunismu k nám z USA a Británie začali jezdit profesoři humanitních věd, aby nás varovali před kapitalismem. Jejich často zarputilému levičáctví pomohly především polovičaté reformy M.Thatcherové a R.Reagana ve školství a zdravotnictví. Seškrtání rozmařilých rozpočtů státních vysokých škol, vědeckých laboratoří a nemocnic totiž zároveň nepřineslo nový úspornější systém, který by umožňoval dostat se z nouze vlastní iniciativou. Masový pocit bezmoci a pochmurných perspektiv úpadku tak i bez toho tápající západní intelektuály vytěsňoval k politické levici. Totéž se snadno může podařit i dnešní české vládě, která ministerstva zdravotnictví a školství obsadila málo energickými osobnostmi.
Škrty bez alternativy
Komunistický princip bezplatných služeb způsobil všeobecnou nouzi a zanedbanost, všudypřítomný nezájem, stínové praktiky, uzavřenost a v neposlední řadě absurdní plýtvavost. Čtyřicetiletá neinvestování do vědy a vysokého školství vedlo ke ztrátě kontaktu se světem a tím i k degeneraci principu soutěže a kritického dialogu, k vládě průměrnosti. Zběsile se šetřily tisíce na telefonech, a milióny se mrhaly na nesmyslných investicích a platech lidí, kteří nic kloudného nedovedli.Poslední rozpočtové škrty postihly nejvíce již tak chudou českou vědu. Po redukci Akademie věd, odmítnutí dotovat Středoevropskou univerzitu teď přichází na řadu i vysoké školy. První úsporná opatření…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
