Obdiv k režimům zla
Rozhovor s prof.Paulem Hollanderem
Dostávám někdy otázku: jak to, že vy, ačkoli jste Žid a celá vaše rodina málem nepřežila druhou světovou válku, jste více pobouřen komunismem než nacismem? Odpovídám, že morální problémy nacismu jsou vyřešené. O nacismu nemá nikdo iluze, nikdo se nesnaží ho lakovat na růžovo, ani neříká, že teorie byla dobrá, ale nebyla v praxi správně uplatněna a podobně. Morální otázky a mylné představy o komunismu však trvají. Navzdory Chruščovovu tajnému projevu, destalinizaci, maďarskému povstání, Pražskému jaru a bezpočtu dalších událostí pořád existují lidé, kteří se těchto iluzí tvrdošíjně drží,říká sociolog Paul Hollander, autor knihy Političtí poutníci: Cesty západních intelektuálů do Sovětského svazu, do Číny a na Kubu v letech 1928–1978. Profesor Hollander vyrostl v Maďarsku, v roce 1956 emigroval do Velké Británie. Studoval na London School of Economics a pak ve Spojených státech, kde je od roku 1968 profesorem sociologie na University of Massachusetts.
Pane profesore, co vedlo v první polovině století k tak nekritickému zájmu intelektuálů o Sovětský svaz?Do značné míry to byla reakce na velkou hospodářskou krizi. Zdálo se, že Sovětský svaz nabízí alternativu k nefungujícímu kapitalistickému systému. Tito lidé viděli SSSR jako společnost, ve které neexistovala nezaměstnanost a zdroje byly využívány zdánlivě racionálním způsobem, což byl příjemný kontrast k chaosu a nevyužitým zdrojům Západu.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
