Kaleidoskop pražských zahraničních výstav
Kritéria se zpřísňují. Informovaný divák, vracející se stále častěji z návštěv německých, francouzských, italských či španělských metropolí, bude spíš zklamán. Velké přehlídky jak starého, tak moderního či současného umění se Praze spíš vyhýbají. Důvod je jednoduchý. Jednak jsou trasy těchto výstav plánovány několik let dopředu, a za druhé zde momentálně neexistuje instituce, která by byla schopná uhradit finanční náklady spojené s organizováním tak velkých mezinárodních výstav. Jsme tedy většinou odkázáni na dobrou vůli zahraničních partnerů.Je přirozené, že divák, který konfrontuje výstavy v zahraničí s těmi, které se mu v Praze nabízejí, reaguje často zklamaně, někdy až podrážděně, nabídne-li se mu průměr či torza v podobě uměleckých přehlídek, vytržených ze širších souvislostí. Dochází pak ke zpětné reakci: domácí produkce je nadhodnocována a vzniká dojem jisté výlučnosti českého umění. Ten je často podporován i teoretiky.Byly doby, kdy pro nás výlet do Lodže, Varšavy nebo Krakova byl cosi jako „objevování“ světa. Náš pohled je dnes nasměrován jednoznačně na nás samotné a na Západ. Tvorba ostatních sousedů jako by nás přestala zajímat. Rádi bychom se dostali do Evropy, jednostranná orientace a jistá přezíravost nám však dveře do ní spíše zavírá.Ale zpět k současným pražským výstavám. Kancelář prezidenta republiky připravila v letohrádku královny Anny (Belveder) výstavu představitele italské transavantgardy počátku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
