Ticho jako mezinárodní jazyk. Lenka Falušiová přepisuje podobu současného umění

V roce, který přinesl mnoho výrazných uměleckých projektů, vynikla výstava Edvard Munch. Angst v německém Chemnitzu. Uzavřela se začátkem listopadu, přilákala kolem devadesáti tisíc návštěvníků a doprovodila ji rozsáhlá publikace zachycující různé podoby Munchova odkazu v současném umění. Mezi vystavujícími byla i vizuální umělkyně Lenka Falušiová. Její práce nepůsobila jako příspěvek do tematického bloku, ale jako svébytný hlas, který tematizuje aktuálně platné otázky vztahu k osobnímu prožitku spojené s pojmem ticha.

„Falušiová nepředkládá svět jako obraz. Vytváří vizualizační strukturu, v níž se viděné prolíná s tušeným,“ říká historička umění Barbora Kundračíková. Umělkyně pracuje s kresbou, hlubotiskem a malbou na plátně a napříč médii udržuje jednotnou citlivost. Obraz v jejím pojetí není popisem krajiny, nabízí možnost soustředění, čemuž nahrává také typicky monochromní tón. Základní strukturace, bod, čára, plocha, tematizuje samo vidění, jeho rytmiku, napětí, jednotu povrchu a hloubky.  

Falušiové profesionální  přístup získává stále silnější, také mezinárodní odezvu. Jen letos byla kromě chemnitzské Munchovy retrospektivy vybrána na kanadskou přehlídku BIECTR 14 i na významné francouzské Trienále Mondiale L'estampe. Její práce se zároveň v posledních letech staly součástí sbírek GASKu, Muzea umění v Olomouci, Gočárovy galerie a National Museum of Fine Arts Taiwan. V prosinci budou zařazeny také na Guanlan International Print Biennial v čínském Shenzhen, které patří mezi přední světové přehlídky grafiky a jehož účastníci jsou vybíráni na základě mezinárodní nominace.

Významným bodem profesní dráhy Falušiové je i Cena Vladimíra Boudníka, která je v České republice považována za nejvyšší udělované ocenění v oblasti grafiky. V minulosti ji obdrželi například Dalibor Chatrný, Alena Kučerová, Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Jiří Lindovský, Jan Vičar, Marie Blabolilová a Šimon Brejcha. Zařazení Lenky Falušiové do této linie potvrzuje nejen její technickou preciznost, ale i mimořádnou tvůrčí integritu.

Výstava Když déšť utichne, uvedená v roce 2025 v pražském Kvalitáři, představila všechny její tvůrčí polohy v komplexním, scénografickém schématu. Reagovala na prostor, přičemž akcentovala umění jako nástroj, slovy kurátorky, uchopování světa, ve kterém žijeme. “Lenka Falušiová patří k autorům, jejichž díla stojí mimo hluk současné společnosti. Nabízí opačný přístup. Ticho v jejím pojetí není nepřítomnost. Je to metoda, díky níž lze porozumět světu s větší přesností.” A právě tím se její práce stává viditelnou stále častěji i za hranicemi České republiky.

Lenka Falušiová

Lenka Falušiová (1988, Vrbno pod Pradědem) je vizuální umělkyně, kreslířka a grafička. Vystudovala Ateliér grafiky I. na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jiřího Lindovského a Dalibora Smutného (2012–2017). Ve své práci se dlouhodobě věnuje strukturaci krajiny a geologickým i lesním formacím. Její precizní a důsledný rukopis kombinuje jemnou detailnost s experimentálním a dynamickým výrazem.

Je držitelkou ocenění Grafika roku (2015, 2021), Mini Print v Cadaqués (2023) a Alma Grafika v Oviedu (2023). V roce 2025 získala cenu VIZIUM Objev roku a Cenu Vladimíra Boudníka, která je nejvyšším oceněním za grafiku v ČR. Pravidelně se účastní významných zahraničních přehlídek, mimo jiné výstavy Edvard Munch. Angst v Chemnitzu, BIECTR 14 v Kanadě, trienále grafiky v Krakově či Taiwan Print Biennial.

Samostatně vystavovala například v Pražském domě v Bruselu, Artiu by KKCG, galerii Caesar v Olomouci či grafickém kabinetu v 8smičce. Skupinově se představila v DOXu, Portheimce, Bohemian Art Space v Bruselu, galerii Františka Drtikola či Trafo Gallery. Její tvorba je zastoupena ve sbírkách National Museum of Fine Arts na Taiwanu, National Library of Catalonia v Barceloně, GASKu v Kutné hoře, Muzeu umění Olomouc, Gočárovy galerie a dalších institucí.