Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Rozhovory

Zveřejňujme z poselství bratislavského vraha co nejméně

S Klárou Kalibovou, předsedkyní právní organizace In Iustitia, o předsudečných vraždách v Bratislavě a signálech pro Česko

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

Ve středu krátce po sedmé hodině zastřelil devatenáctiletý Juraj K. před bratislavským barem Tepláreň dva muže a zranil jednu ženu. K útoku zřejmě použil zbraň svého otce, politika slovenské strany Vlasť. Motiv byl jasně nenávistný.  Juraj K. před střelbou zveřejnil na twitteru manifest „Volání do zbraně“. Má šedesát pět stran a podle informací ze slovenských médií jde o text plný antisemitismu, homofobie, rasismu a apelů k násilí proti Židům a LGBT komunitě. Juraj K. v něm tvrdí, že Židé vymývají bílé rase mozky a finančně je zotročují. A že také vynalezli homosexualitu. Proto se tedy rozhodl „vykonat operaci“ proti osobám, které považuje za nepřátele „bílé rasy“.

K činu se podle záznamů z jeho twitterového účtu dlouho připravoval, bezprostřední inspirací pro něj byla masová vražda spáchaná na jaře v USA osmnáctiletým mladíkem ve městě Buffalo; přiznával i inspiraci dalšími masovými vraždami spáchanými na základě rasismu, antisemitismu nebo nenávisti k odlišné sexuální orientaci. Několik hodin po činu podle všeho spáchal sebevraždu. Česká právnická organizace In Iustitia se už třináct let zabývá tzv. předsudečným násilím a zločiny, tedy zločiny spáchanými právě na základě nenávisti či odporu k menšinám, jiným rasám či sexuální orientaci. „Na Slovensku neexistovala žádná veřejná antiLGBT skupina, která by komunitě vyhrožovala násilím, z tohoto pohledu je tahle vražda velkým varováním,“ říká ke kauze předsedkyně organizace Klára Kalibová.

Dvojnásobná vražda a zranění další osoby před barem Tepláreň v Bratislavě je podle všech informací přesně tím, před čím varuje a čím se už léta vaše zabývá organizace. Předsudečné násilí bývá často avizováno na sociálních sítích a dá se říct, že třeba v Česku není tohle vyhrožování nijak řídkým jevem. Je tedy naplnění podobných výhrůžek vůbec překvapením?

Je pravdou, že třeba v Česku se zostřují vyjádření proti LGBT komunitě, proti níž byl teď v Bratislavě veden útok. Zostřují se v politice i v části společnosti. Na druhou stranu otevřené Norsko mělo svého Breivika a Nový Zéland islamofobního masového vraha. Pachatel, který s největší pravděpodobností spáchal ten čin v Bratislavě, je osamělým vlkem. Ale když někdo spáchá takový čin, čeká zároveň nějakou míru ocenění – a ve střední Evropě je ve společnosti dost sklonů k předsudečnému násilí. Podle toho, co dotyčný zveřejnil, očekával, že se stane idolem, že bude mít následovníky v boji za ideu nadřazenosti nad některými skupinami.

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

Jak jsou v Česku brány vážně výhrůžky násilím vůči menšinám zveřejňované nejen na sociálních sítích?  Jak jsou brány vážně policií, žalobci, veřejností?

Bohužel verbální útoky hrozící násilím začínají být v Česku brány jako norma. In Iustitia monitoruje předsudečné incidenty vůči LGBT komunitě a v loňském roce byly druhé nejčastější, První místo jako cíle útoků setrvale zaujímají Romové, na druhém místě obvykle bývali cizinci nebo muslimové - i my jsme tak byli překvapeni mírou počtu útoků kvůli sexuální orientaci a identitě. Je to možná i tím, že před časem tu bylo několik násilných útoků proti gayům a komunita je pak začala evidovat a nahlašovat na policii. Nemůžeme tedy říct, že by v minulosti bylo méně útoků proti LGBT komunitě, jen je nikdo neoznamoval. Naše organizace za loňský rok eviduje sedm homofobních či transfobních útoků, všechny v Praze, kde už je policie v oblasti „zločinů z nenávisti“ školená. Mimo Prahu to jednoduše nikdo nehlásí nebo si policie neví rady, ale z výzkumů vyplývá, že napadání komunity LGBT je běžná věc a nějaké formě násilí byla vystavena polovina téhle skupiny.

máme z výzkumů informace, kdo jsou ti útočníci, někdy latentní útočníci?

Nejsou to žádní skini, jak je známe z devadesátých let. Ano část jsou mladí muži, ale za útoky na sociálních sítích stojí hlavně střední generace, muži i ženy, vzdělaní i nevzdělaní. Ta vlna předsudečnosti jednoznačně zasáhla celou společnost. Společnost je rozdělená strachem a předsudky vůči menšinám, straší i tzv. vzory, třeba politici a známé osobnosti. Na Slovensku nebyly žádné přímé signály, že se něco takového stane, nikdo to asi nečekal – nebyla tam žádná aktivní, veřejná, násilí hlásající antiLGTB skupina, která by vyzývala k likvidaci gayů nebo transsexuálů. To je – myslím - nebezpečné a vzkazuje to, že se něco podobného může stát kdekoli u nás. Tihle osamělí pachatelé jsou nepředvídatelní, někdy se jim a jejich činům říká message crimes. Jejich cílem je znepokojit cílovou komunitu, vzkázat jim, že jsou ohroženi, udělat vše pro to, aby nebyli v klidu.

Dvojnásobná vražda lidí z LGBT komunity dá samozřejmě vzkazu publicitu…

Myslím si, že média by v tomto případě měla vidět tento čin očima obětí. Nedívat se na to skrze pachatele, jeho osobnost, jeho manifesty a vzkazy; mělo by se z jeho poselství zveřejňovat co nejméně. Pokud by se to ve slovenském případu podařilo, bylo by to dobré. Pachatel se zabil a zcela jistě to bral jako oběť - podle sebe se obětoval myšlence záchrany bílé rasy… Na tom ale není nic k obdivování ani medializování. Je to jen ubohost.

Autor: Matěj Stránský
Autor: Matěj Stránský

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].