Při tanci si důvěřujeme

„Byl to pro mě zlomový okamžik, vidím to jako dnes. Seděl jsem v letadle, ve sluchátkách jsem měl puštěnou hudbu, užíval jsem si. Najednou zhasla světla, letadlo se začalo třást, lidé propadli panice. Trvalo to pár chvil, ale byli jsme přesvědčení o tom, že stroj se zřítí. Byl to šílený moment, odevšad se ozýval křik – a se mnou se něco stalo. Všichni ztráceli hlavu, ale já jsem zavřel oči a nechal se unášet refrénem písně Time To Say Goodbye. Má tohle být můj konec? Tak dobře. Aspoň umřu s úsměvem na tváři. Život je příliš vzácný, než abych si ho kazil strachem. Rozhostil se ve mně hluboký klid a došlo mi, z čeho bude čerpat moje nová choreografie...“

Když Eyal Dadon na jaře letošního roku přijel do Prahy, aby s Baletem Národního divadla připravil premiéru svého díla Katastrof, které mělo být součástí komponovaného tanečního večera Sarkasmy, už zdejší prostředí znal. V březnu 2022 se na jevišti první scény představil s inscenací Artza v rámci triptychu bpm, o dva roky později nabídl se svým izraelským souborem choreografie T.O.M.L a Georget. U Dadona se většinou mistrně prolínají různé kontrastní roviny – napětí a klid, deprese a humor – a nejinak tomu je i u efektní a energické pohybové básně Katastrof. Tragédie, nebo vtip? Vězení, nebo svobodná volba? Beznaděj, nebo inspirace? Když se všechno vymyká z rukou a hrozí neodvratný kolaps, u Dadona se otvírají dveře k něčemu novému. „Myslím, že v tom letadle ve mně zesílila moje tendence nenechat se srazit k zemi. Byl bych rád, kdyby lidé nechápali tíživé zkušenosti jen jako pohromu. I když se přihodí něco vážného, můžeme to proměnit v pozitivní sílu. My v Izraeli se umíme zasmát sami sobě, najít humornou polohu v situaci, která je opravdu obtížná.“

Pokaždé, když Eyal přijede do Prahy, je usměvavý, vyrovnaný a hýří tvůrčím elánem, který daleko přesahuje běžné pracovní nasazení. S tanečníky „dře do roztrhání těla“, ale v přátelské atmosféře plné vzájemného respektu a kreativního dialogu. Na vzniku díla Katastrof se tanečníci bezprostředně podíleli, autor koncepce jim na baletních sálech pozorně naslouchal a dotvářel s nimi každou scénu. „V poslední době mě nejvíc inspiruje pravdivost. Upřímné gesto, otevřený rozhovor. Nevyužívám žádné ,fígle‘, nemám plán, jak přesně by měla choreografie vypadat. Samozřejmě přináším základní vizi, ale pak se nořím do přítomného okamžiku. Je důležité, abych byl upřímný i sám k sobě a uvědomoval si, co se mě hluboce dotýká. Když mě uprostřed tvůrčího procesu něco zaujme, věta, pohyb, musím to zachytit a rozvíjet dál, s tanečníky o tom mluvíme.“ Největší radost Eyal má, když vidí, že tanečníci pracují naplno a zároveň je to baví. Nejde o výkon, ale o touhu se projektu odevzdat. 

Do triptychu Sarkasmy kromě Izraelce Dadona – a proslulého nizozemského mistra Hanse van Manena – přispěl i rakouský tvůrce ruského původu Andrej Kajdanovskij. Ten se ve své choreografii And How Is Your Life? zabývá přetvářkou a společenským tlakem, který nás nutí potlačovat emoce. Andrej se s Eyalem přátelí, dal jasně najevo, že s invazí na Ukrajinu nesouhlasí, ale v Rusku má maminku a bojí se o ni. A tak když se oba choreografové sešli v Česku, povídali si v pražských restauracích o Rusku i Ukrajině, Izraelcích i Palestincích. Eyala okolnosti zasahují, ale hořkost ani beznaděj si v sobě nenosí. „Když vidím, že lidé trpí, nelíbí se mi to, ať jsou na jakékoli straně. Bolest je bolest a smrt si strany nevybírá. Jakou to budujeme realitu? Máme vyspělé technologie, ale jako lidé selháváme. Nedokážeme se domluvit. Ale naděje je tu pořád! Kdyby nebyla, nikdo z nás by tu teď neseděl. Ráno se vzbudíme, vypijeme si kávu, chceme jít dál... Někdy je nám zle, ale vždycky si můžeme vybrat. Můžeme si zvolit dobro a ovlivnit své nejbližší okolí. Na Zemi nejsme nic, jen zrnko písku na pláži. Lidé umírají a život plyne dál. Ale dokud jsme tady, můžeme někomu pomoct, stačí drobné gesto – třeba úsměv.“ 

Eyal úsměvy nešetří, ale nikdy se do laskavosti nenutí. Jeho vlídnost, zájem o lidi a důvěra ve svět jsou autentické. Směje se rád, v černém humoru je „jako ryba ve vodě“, ale nikdy nesklouzne ke sterilní ironii ani zraňujícímu cynismu. Vede ho nezdolný optimismus, vnitřní živost a neutuchající kreativita, která „jde proti smrti“. Na dráhu choreografa se vydal v roce 2011, dlouhodobě tvoří pro významné mezinárodní scény a v Izraeli vede vlastní soubor současného tance Dadon Dance Collective (dříve Sol Dance Company). 

„Podívejte se na tanečníky! V jednom souboru jsou spolu lidé různých národností, v Národním divadle máte Čechy a Italy, Japonce a Francouze, Rusy a Ukrajince. U nás spolu tančí Izraelci i Palestinci a funguje to. Spoléháme se na tělo, na pohyb, důvěřujeme si. Vzniká skvělý soulad, dokonalé souznění. A tak mě napadá, že možná taneční svět dělá něco správně.“

Markéta Stinglová