Možnosti se vyčerpaly. Ve Vrběticích útočili ruští agenti, ale přímé důkazy už policie nezíská

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) oznámila, že odkládá vyšetřování útoku na vrbětický muniční areál. Stalo se to tři roky poté, co tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček na narychlo svolané víkendové tiskové konferenci přišli se šokujícím zjištěním, že ruská vojenská rozvědka stojí za mohutnou explozí padesáti tun munice v říjnu 2014, při níž zahynuli dva čeští občané Vratislav Havránek a Luděk Petřík a bylo evakuováno několik obcí. Škoda způsobená explozemi se vyšplhala na více než miliardu korun.

Na původní informaci se nic nemění. Jak NCOZ uvádí ve své tiskové zprávě, má přes odložení případu za prokázané, že teroristický čin provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky, Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace známé pod zkratkou GRU. Chybějí však přímé důkazy, které by umožnily obvinit její členy z terorismu.

„Jejich motivem bylo zabránit dodání zbraní a munice do oblastí, kde ruská armáda prováděla své operace. Ruská vojenská rozvědka měla prostředky ke způsobení výbuchů včetně osob, které za tímto účelem přicestovaly z Ruska a ihned poté odcestovaly zpět, a navíc, dle zjištění NCOZ, disponovala detailními informacemi o uskladněném zboží, jeho pohybu i jeho konečném uživateli. Pachateli byli dle zjištění Národní centrály proti organizovanému zločinu příslušníci jednotky 29155 určené k provádění diverzních operací v zahraničí spadající pod 161. centrum přípravy specialistů zvláštního určení GRU,“ uvádí policie.

Rozkrytí případu vedlo v Česku k vypovězení desítek ruských špionů z ruské ambasády v Praze, vláda vycouvala ze záměru dát rozšíření jaderné elektrárny Dukovany ruskému Rosatomu, který nakonec nebyl ani pozván do tendru, a vztahy Prahy s Moskvou se zmrazily. Česko podpořily i další státy EU, kter rovněž vypověděly ruské agenty.

Zbraně pro Ukrajinu

Ve Vrběticích došlo ke dvěma výbuchům: nejdříve 16. října 2014 a následně 3. prosince 2014. V té době byly ve zdejších skladech zbrojařské firmy Imex uloženy zbraně, které měly být přes bulharského obchodníka Emiliana Gebreva vyvezeny na Ukrajinu. Moskva ji několik měsíců předtím poprvé vojensky napadla a zbraně měly Kyjevu pomoci k účinnější obraně na východě země. Agenti GRU se nejdříve snažili vykupovat zbraně, o nichž měli informace, že by mohly směřovat na Ukrajinu z evropských zemí. V takových případech se vydávali za obchodníky se zbraněmi. Když se jim to nepovedlo, přišly na řadu útoky. Kromě Vrbětic zničili i několik skladů v Bulharsku.

Policie však nemá dostatek důkazů, že instalovali výbušný systém přímo ve vrbětickém areálu. „Pro další postup policejního orgánu chybějí některé informace, zejména k pohybu jednotlivých příslušníků GRU na území ČR, ve skladech ve Vrběticích. Lze jen předpokládat, jaké úkoly plnili jednotliví příslušníci nacházející se v ČR a okolních zemích, případně kolik dalších příslušníků ruských ozbrojených sil a jejich spolupracovníků se na útoku podílelo,“ píše k důvodům odložení NCOZ.

Hlavními podezřelými zůstávají pro policii příslušníci GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, členové její diverzní jednotky s číselným označením 29155, kteří mohli v areálu výbušný systém instalovat a ještě před explozí odletěli zpátky do Ruska. NCOZ žádala Rusko o možnost jejich výslechu, ale neúspěšně. „Protože podezřelí se zdržují v Rusku a orgány Ruské federace odmítly splnit požadavky vznesené Českou republikou cestou mezinárodní právní pomoci, s odůvodněním, že by vyřízení české žádosti mohlo poškodit svrchovanost, veřejný pořádek a důležité zájmy Ruské federace, není možné získat potřebné informace, kterými disponuje ruská armáda a ruské tajné služby,“ konstatuje policie.

Byly tak podle ní vyčerpány možnosti získat další důkazy v České republice, případně i v zemích, které vyhověly českým žádostem o právní pomoc. „Policejní orgán díky tomu nemůže získat další informace, které by umožňovaly zahájení trestního stíhání, a z tohoto důvodu rozhodl o odložení věci,“ uzavírá zpráva.

Přežil, zbraně ne

Pohyb Čepigy a Miškina po Česku je přitom poměrně dobře zdokumentován. Jak v minulosti zjistil Respekt ve spolupráci s mezinárodní organizací investigativních novinářů Bellingcat, ruským Insiderem a německým listem Der Spiegel, oba přistáli na pražském Letišti Václava Havla v sobotu 11. října 2014. Letenky si koupili na krycí pasy vystavené na fiktivní jména Ruslan Boširov a Alexandr Petrov.

O čtyři roky později se stejnými krycími dokumenty odcestovali do Velké Británie, kde se v Salisbury pokusili vojenskou nervově paralytickou látkou novičok zavraždit dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Juliji (oba díky chybám v akci se štěstím přežili, zahynul však jiný člověk, který přišel náhodou do styku se zbytky látky v jednom z místních parků).

Pokud jde o Vrbětice, údaje o nákupu letenek z roku 2014 ukazují, že Čepiga s  Miškinem si nezabukovali v říjnu zpáteční let, datum návratu nechali otevřené. Ve stejný den, kdy přistáli v Praze, dosedl na vídeňském letišti další člen jednotky GRU 29155 Nikolaj Ježov, i on cestoval pod fiktivním jménem s krycím pasem, v jeho případě znělo Nikolaj Kononičin. O dva dny později, v pondělí 13. října, pak opět ve Vídni přistál nejvyšší velitel speciální jednotky GRU 29155, generálmajor Andrej V. Averjanov.

Během operace používal krycí pas vystavený na jméno Andrej Overjanov. V rámci GRU měl vysoké postavení: jak vyplynulo z analýzy jeho elektronické komunikace, měl přímé spojení na vedení rozvědky i do Kremlu. Z Ruska cestoval podle zjištění bezpečnostních institucí pouze kvůli operacím GRU – a to v případech, které byly pro ruskou špionáž zásadní a vyžadovaly jeho přímé velení na místě.

V den Averjanova přistání v Rakousku se Čepiga s Miškinem přemístili z Prahy do Ostravy – sto kilometrů od Vrbětic – a ubytovali se v tamním hotelu Corrado, bývalém reprezentativním sídle přilehlého ostravského pivovaru, který jeho tehdejší majitel přebudoval po roce 1989 na hotel se střelnicí. Oba agenti si ji před akcí ve Vrběticích vyzkoušeli.

Ve stejné době si agent Ježov pronajal ve Vídni automobil a je velmi pravděpodobné, že ho pak s generálem Averjanovem využili k přejezdu na severní Moravu, kde se mohli sejít s Čepigou a Miškinem a pomoci jim s přípravou akce. Přímé důkazy o jejich setkání však neexistují.

V inkriminovaných dnech kolem výbuchu se ve střední Evropě, v dojezdové vzdálenosti několika hodin od Vrbětic, pohybovalo ještě několik dalších agentů jednotky 29155. Prokazují to informace o tom, jak se jejich telefony přihlašovaly k místním mobilním operátorům, nebo údaje o jejich letenkách. Vrbětický tým agentů GRU měl podle informací Respektu a Bellingcatu minimálně osm členů.

Nepochybujeme o tom

Útok byl s největší pravděpodobností připravován řadu měsíců. Mohl by pro to svědčit častý pohyb agentů GRU na českém území. Alexandr Miškin v průběhu roku 2014 přiletěl do Česka už 26. ledna společně s dalším agentem jednotky 29155 Denisem Vjačeslavovičem Sergejevem (i on se později ve Velké Británii podílel na pokusu o otravu Sergeje Skripala) a pod fiktivními jmény se ubytovali v pražském hotelu Best Western Meteor Plaza. Respekt o tom informoval již v únoru 2019.

Podle odletových informací byli tehdy v Česku týden. Sergejev, který rovněž vystupoval pod fiktivním jménem, se do Prahy znovu vrátil během února 2014 a po něm sem přicestoval další příslušník jednotky 29155 Jegor Gordienko. Sergejev a Gordienko rok po výbuchu ve Vrběticích pobývali v Bulharsku v době, kdy náhle během večeře v restauraci zkolaboval zbrojař Emilian Gebrev. Pozdější vyšetřování bulharské policie odhalilo, že v ten den se mu neidentifikovaní pachatelé vloupali do auta v podzemní garáži. Bulharští vyšetřovatelé tak měli podezření, že do vozu „instalovali“ jed. Gebrev pokus o atentát přežil, ale jeho zbraně z Vrbětic byly v té době již mnoho měsíců zničeny.  

 „Nepochybujeme o tom, že to Čepiga s Miškinem ve Vrběticích udělali, nemáme ale například záběry z kamer, které by jejich přítomnost v areálu dokazovaly, ani žádné jiné přímé svědectví. Proto je nemůžeme obvinit,“ říká zdroj Respektu obeznámený s vyšetřováním k odložení případu. NCOZ každopádně nashromáždila řadu poznatků, které policistům nedávají jiné vysvětlení než to, že oba agenti útok skutečně provedli.  

Kromě zmapování jejich zdejšího pobytu mají detektivové k dispozici e-mail, kterým se muži objednávali na návštěvu skladu. Datum požadovaného vstupu do areálu se pohybovalo mezi 13. říjnem – kdy se přesunuli na Moravu – a 17. říjnem, tedy dnem po výbuchu. Kdo chtěl Vrbětice z obchodních důvodů navštívit, musel jejich správcům – Vojenskému technickému ústavu, který pronajímá sklady soukromníkům – předem poslat e-mail se žádostí, v jakém časovém rozmezí hodlá přijít, cizinci museli dodat kopie pasů.

Čepiga s Miškinem poslali pasy na fiktivní jména Ruslan Tabarov a Nikolaj Popa, jejich součástí byly jejich skutečné fotografie. Tabarovův pas byl tádžický, Popův moldavský. Policie také zjišťovala, zda agenty nemohl do Vrbětic provézt šéf Imex Group Petr Bernatík ml., jak dříve popsal Respekt s Radiožurnálem. Bernatík se pohyboval podle údajů z mobilního telefonu v blízkosti ostravského hotelu Corrado, kde agenti bydleli. V jeho okolí měl strávit čtyřicet minut. Bernatík však prostřednictvím svého advokáta Radka Ondruše jakýkoli kontakt s Čepigou a Miškinem popřel a policie ho neprokázala.

Šapošnikovovi dál ve hře

Vyšetřování v Česku bylo rozsáhlé, policie spolupracovala s kontrarozvědkou BIS, útok prověřovala v rámci společného vyšetřovacího týmu s policisty z Velké Británie, byla v kontaktu i s kolegy z Ukrajiny a USA. „Poznatky zejména o pohybu a použité identitě zájmových osob byly vyžadovány cestou mezinárodní justiční spolupráce na Slovensku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku, Rakousku, Nizozemsku a v Řecku,“ uvádí policie.

Jedna větev případu však stále zůstává živá a souvisí s možnými spolupracovníky agentů GRU v Česku. Jak předloni informovaly Respekt a Radiožurnál, policie v minulosti zahájila úkony trestního řízení proti dvěma konkrétním lidem, bývalému ruskému vojákovi s českým pasem Nikolaji Šapošnikovovi a jeho manželce Eleně. Jsou podezřelí ze špionáže. Zdroje Respektu a Radiožurnálu popsaly, že policie zajistila e-maily mezi manželi a šéfem jednotky 29155 Andrejem Averjanovem.

„Obsahem e-mailů byly citlivé informace o zbrojních obchodech v Evropě nebo o transportu vojenského materiálu. Policie kvůli tomu zahájila trestní úkony,“ řekl zdroj Respektu a Radiožurnálu. Šapošnikov pracoval v Imexu, policie zjišťovala, zda právě on nemohl být hlavní spojkou útočníků z GRU v Česku. Že policie odložila část s Čepigou a Miškinem, neznamená, že se to týká i manželů Šapošnikovových.

Policie se k věci nevyjadřuje, ví se jen to, že Averjanov byl se Šapošnikovem v úzkém kontaktu, pár dní před výbuchem se sešli v Lisabonu. Radiožurnál před měsícem uvedl, že Šapošnikov zemřel v Řecku, kam se z Česka po výbuších přestěhoval. Údajně na infarkt. Jeho žena tam dál žije a zdroje Respektu tvrdí, že je dál vyšetřována.

Vrbětický případ v posledních měsících provázely komplikace ze strany státního zastupitelství, jež práci policie dozoruje. Respekt zjistil, že dozorující zlínský krajský státní zástupce Martin Malůš na něm pracoval dlouho bez prověrky na vyšší stupeň. Nemusel tak mít přístup ke všem dokumentům. Problém řešilo vedení státního zastupitelství z obavy, že mohl bez důkladné znalosti spisu činit rozhodnutí, jak ve vyšetřování postupovat, což by mohlo být minimálně nekompetentní. Mohl se rovněž při nahlížení do spisu dostat k informacím, k nimž by nemusel mít ze zákona přístup. On sám i jeho nadřízení to však odmítli. O prověrku si zažádal a nedávno ji získal.