Proč Zeman lže

Mnohé překvapuje, že Miloš Zeman v debatách s lehkostí sobě vlastní nemluví pravdu. Například v televizní debatě tvrdil, že jeho vláda neměla nic společného s kauzou Mostecká uhelná, ačkoli opak byl pravdou. Překvapení ale není na místě, protože Miloš Zeman bude možná prvním českým prezidentem, který má soudem potvrzeno, že je lhář.

Nejde o přehnaně tvrdá slova. Miloš Zeman často mluvil o tom, že novináři jsou zkorumpovaní. Nikdy ale nepředložil důkaz. V roce 1999 ale nečekaně řekl: "Když si přejete nějaké konkrétní důkazy o korupci novinářů, dovolte, abych vám jeden dal.” A následně prohlásil, že novinář Ivan Brezina bere peníze od společnosti ČEZ, aby psal pozitivně o Temelínu.

Když to měl dokázat, použil svou tradiční taktiku: řekl mu to prý někdo jiný, tentokrát šéf ČEZ Milan Černý. Nejvyšší a Vrchní soud nejdříve daly za pravdu Zemanovi, který prý nemohl nést odpovědnost za špatnou informaci od Černého.

Až Ústavní soud rozhodl logicky, tedy že nelze šířit lži a následně se omluvit, že to má jen z doslechu.

V nálezu Ústavního soudu (podílela se na něm hlavně Eliška Wagnerová) se mimo jiné píše:

„Představitelé státní moci jsou proto povinni zveřejňovat jen skutkově důkladně prověřené informace, které se navíc vztahují toliko k věcem, které spadají do jím kompetenčně vymezené oblasti. Nemá-li ústavní činitel svá tvrzení faktů důkladně prověřena co do pravdivosti, není oprávněn je zveřejnit. Tato východiska platí tím spíš v případě tvrzení faktů, která hrozí difamovat jednotlivé osoby, byť tyto vystupují ve věcech veřejných.

Bez dodržování této základní náležitosti nemůže fungovat žádný stát, který má být považován za demokratický a právní. Difamace jednotlivců představiteli státní moci a z ní plynoucí dezinformace všech členů společnosti je naopak technikou dobře známou totalitním režimům. Proto i zkušenost z období před rokem 1989 velí, že je třeba velmi důsledně trvat na dodržování svrchu uvedených principů.“

Problém byl, že nález Ústavního soudu zazněl až v roce 2005 a Miloš Zeman se musel omluvit až v roce 2007. Jinými slovy, jeho lež pomohla, když to potřeboval, omluva přišla ve chvíli, kdy už to bylo jedno.

Tento způsob nebyl ojedinělý. Podobně Miloš Zeman ve funkci premiéra prohlásil: „Na ministerstvu zahraničí [za Josefa Zieleniece] bylo v minulosti uzavřeno na šedesát smluv jak s jednotlivými novináři, tak s mediálními agenturami, které sloužily k osobní prezentaci předminulého ministra zahraničí. Dnešní ministr zahraničí [Jan Kavan] tyto smlouvy zrušil a řekl mi, že z těch ušetřených peněz bude financovat výdaje na jedno středně velké velvyslanectví.“

Nebyla to pravda, ale veřejnost chtěla neodbytně důkazy. Proto se je Zemanův poradce pokusil vytvořit vydíráním zaměstnance ministerstva zahraničí. Nepovedlo se. Takže i tady musela zaznít omluva. Miloš Zeman k ní ale nedonutil sebe, nýbrž Jana Kavana.