Myslet odsun
Několik úvah nad poválečnou etnickou očistou českých zemí a jejími důsledky
V souvislosti s nuceným vysídlením starousedlého německy hovořícího obyvatelstva bylo v druhé polovině čtyřicátých let jen v českých zemích v pohybu zhruba pět milionů lidí, což natrvalo radikálně změnilo demografické, sociální i majetkové poměry v naší zemi. A nejen to; tento z hlediska českých dějin extrémně krátký a dramatický děj zásadně poznamenal samotnou podstatu zdejší společnosti. Tedy to, jak sami sebe pojímáme a na čem zakládáme naši identitu. Je to stopa hluboká a nemizící. Dnes, více než sedmdesát let poté, co z českého pohraničí vyjel do Bavorska první lidmi napěchovaný vlak v rámci tzv. organizovaného odsunu, je čas poodstoupit od jednotlivostí a zamýšlet se nad nejpodstatnějšími aspekty a souvislostmi.
Spojující prvek
Líčení tzv. třetí československé republiky jako pozoruhodného pokusu o obnovení demokracie, jejž překazil až únorový „komunistický puč“, nedává z mnoha důvodů smysl. Období 1945–1948 patří k nejkrvavějším érám českých a československých dějin, s desítkami tisíc mrtvých, s více než třemi miliony vyhnaných a deportovaných a s rozkladem základních principů právního státu.
Během posledních měsíců války a bezprostředně po jejím ukončení nebylo významnějšího českého či slovenského politika, který by nesouhlasil s tím, že naprostá většina německého obyvatelstva obnovovaného státu musí být kolektivně vysídlena a že pohraničí českých zemí musí být osídleno slovanským elementem. Zejména díky textům Edvarda Beneše vnímáme nucené vysídlení…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
