Zábavu do lavic
Představa, že poznání je nutné nastálo vyrýt do šedé kůry, se přežila, protože internet nabízí nekonečně velký záložní disk
Nedostatky některých institucí považujeme za tak samozřejmé, že nám ani nepřijde na mysl, že by se mohly změnit. Škola je nudná – tuhle stížnost slýchaly od svých dětí celé generace rodičů.
Ne že by se snad ve školství od listopadové revoluce nic nezměnilo. Systém je demokratičtější, tvořivější a v mnoha ohledech i svobodnější. Podstata výuky ovšem na většině škol – základních i středních – zůstala stejná. Dostat studentům do hlavy utříděný systém poznatků, k nimž lidstvo během svého vývoje dospělo, a následně přezkoušet, zda jim v té hlavě drží.
Na tomhle principu se moderní školství zrodilo kdysi v 19. století. Škola měla tehdy svým způsobem monopol na zprostředkování informací o světě. A jistá nuda k jejich výkladu tak nějak přirozeně patřila. Brala se jako daň z privilegia vzdělání a systém vyžadoval překonat ji vůlí.
Dnešní studenti ovšem vyrůstají v úplně odlišném světě než jejich otcové a matky. Nemalá část informací, které se v lavicích dozvídají, je jim dostupná na internetu pár kliknutím myši. Představa, že poznání je nutné nastálo vyrýt do šedé kůry, se přežila, protože internet nabízí nekonečně velký záložní disk. Mnohem důležitější je umět se v něm dobře orientovat a rozlišit, co je důležité.
Biflovat se předměty, které člověka nezajímají, proto dnešním studentům připadá nejen nudné, ale hlavně zbytečné. Argument, že memorování funguje coby vstupenka ke vzdělanosti, přestal platit. A české školy si to zatím uvědomují jen velmi málo. O tom, jak vypadá výuka (zejména) na českých gymnáziích a jak ji udělat smysluplnější a atraktivnější, se dočtete v článku Marka Švehly na str. 16–23.
Přelomové časy zažívá nejen školství, ale s příchodem migrantů také celá Evropa. Víc než kdy jindy teď potřebuje aktivní politiky, kteří jsou vidět a umějí vyjednávat. Možná vás podobně jako nás napadlo, proč v téhle době není vidět a slyšet českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Kam se poděl? A proč debatu o migraci přenechal ministru Chovancovi nebo prezidentu Zemanovi? Ondřej Kundra se to vydal zjistit a odpověď se dozvíte na str. 24–26.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
zajímavé čtení v novém roce vám přeje
Petr Třešňák
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
