2005/16
Editorial
Editorial
Marek Švehla
Vážené dámy, vážení pánové,
minulý čtvrtek uspěl Respekt u Ústavního soudu ve sporu v Miroslavem Šloufem. Podle našeho názoru jde o významný rozsudek, který pomáhá vyjasnit hranice svobody slova v Česku. Pan Šlouf nás před lety žaloval kvůli článkům týkajících se zrušené návštěvy tehdejšího premiéra Zemana v USA. Jedním z bodů žaloby byla i naše obálka s karikaturou pana Šloufa, vyobrazeného coby hledaného zločince. Nižší soudy daly panu Šloufovi za pravdu a Respekt se měl omluvit. Ústavní soud ale konstatoval, že naše psaní nepřekročilo rámec svobody slova a případ se vrací zpět. Jinak na straně šest otiskujeme omluvu k jinému soudnímu sporu. Omluvu nařídil Vrchní soud a nemá odkladný účinek. I zde se však hodláme obrátit na jiný – tentokrát Nejvyšší soud.
Příjemný týden přeje
Domov
Omluva
Respekt
Připomeňme si
Jaroslav Spurný
Vládní léčka nevyšla
Silvie Lauder
Nejdřív to vypadalo beznadějně, pak už byla dohoda o nové překlenovací vládě téměř na světě a nakonec ji pohřbili sociální demokraté za mohutné podpory hlavního vyjednávače Stanislava Grosse. ČSSD se rozhodla stát za svým předsedou až do konce, i kdyby měl být hořký jakkoli.
Jízda vzrušeného hokejisty
Marek Švehla
Miller, pěstuj pšenici
Jiří Sobota
Záchranná síť se mění v lepkavou past a úředníci začínají mít neklidné spaní. Mají na krku statisíce tun nepotřebné pšenice a dost možná také žaloby rozlícených zemědělců, kteří mají pocit, že naletěli. První sezona strávená pod křídly společné zemědělské politiky Evropské unie končí fiaskem. Jako z udělání byla totiž vloni dobrá úroda.
Informace o Mlynářovi jsou náhle tajné
Jaroslav Spurný
Po týdnech, kdy se o chuti policie posadit ho do kriminálu za neznámý zločin jenom dočítal v novinách, dostal exministr Vladimír Mlynář konečně úřední obvinění. Pochyby vznášející se nad případem to však nerozehnalo. Naopak.
Ideální dovolená v paneláku
Eliška Bártová
Scéna
Kulturní tip
Petr Třešňák
Nový film režiséra Martina Šulíka Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy, který má premiéru tento čtvrtek, si už stihli někteří publicisté překřtít na „ostravské Do naha“. Stejně jako v půvabné britské komedii i tady přijdou čtyři kamarádi o práci ve fabrice a v chudém, nezaměstnaností sužovaném regionu nemohou narazit na novou. Nezaloží si ale striptýzovou show jako vysloužilí britští oceláři, jsme totiž v Ostravě a je třeba zůstat trochu při zemi. Čtveřice si koupí ojetý náklaďák Mercedes a pokusí se podnikat ve stěhování. Není to ale žádný zlatý důl, ještě ke všemu jim někdo brzy automobil ukradne a do toho příběh zamotá nevěra.
Výstavy
Petr Třešňák
Na to, jak se Spojené státy změnily pod vlivem Bushovy politiky domovské bezpečnosti, si česko-americký fotograf Antonín Kratochvíl stěžoval už v loňském rozhovoru pro Respekt. Nyní máme možnost v Ateliéru Josefa Sudka vidět pod názvem USSA výběr jedenácti fotografií z jeho cyklu Homeland In/Security, v němž se rozhodl proměněnou atmosféru Ameriky zachytit. Kratochvíl nechodí pro slova daleko – nálada ve Spojených státech mu prý připomíná „Sovietblock“. Fotograf v poslední době inklinuje k čím dál syrovějšímu záznamu, nervnímu těkavému a neustále rozpohybovanému obrazu světa.
Knihy
Viktor Šlajchrt
Loni devadesátiletý George Tabori je ve světě znám hlavně svými divadelními hrami. Řadu z nich uvedla v posledních patnácti letech také česká divadla a nejslavnější u nás vyšly před pěti lety knižně pod názvem Černé mše. Titul dobře vystihuje jejich temné ladění, poněkud však opomíjí Taboriho vpravdě šibeniční humor. Hrůzným prazážitkem, k němuž se autor opakovaně vrací, je holocaust, při němž zahynul jeho otec i valná část příbuzných.
Hudba
Jaroslav Pašmik
Publikum dodnes uctívá mnoho kapel, které vzešly z kvasu 60. let – ať jsou to stále aktivní Rolling Stones, nebo již dávno rozpadlí Doors. Jejich inspirátorům se již tak mnoho pozornosti nevěnuje, i když někteří z nich ještě hrají. Příkladem je americký bluesman Bo Diddley (na snímku), jehož syrové kousky převzaly do svého repertoáru obě jmenované kapely. Právě ona syrovost písní na pomezí blues a rock’n’rollu s příměsí rachtajících latinských rumbakoulí všechny fascinovala. Zatímco slavné kapely dokázaly ovšem bluesovou látku dále rozvinout, Diddley tak trochu ustrnul v 50. letech. To ale nemusí milovníkům žánru příliš vadit. Bo Diddley zahraje v pražském Lucerna Music Baru tento čtvrtek.
Co se děje ve světě
Čestmír Lang
„Žádné umění bez opojení.“ Tato teze Jeana Dubuffeta, pravděpodobně nejvýznamnějšího francouzského umělce druhé poloviny 20. století, zdobí vstup výstavy Dubuffet a art brut v düsseldorfském Kunstpalastu. Její kurátor, ředitel muzea Jean-Hubert Martin je etnolog a nekonvenční historik umění, který jako jeden z mála neuznává bariéry mezi uměním Západu a třetího světa, mezi etablovanou modernou a tvorbou autodidaktů.
Kultura
Mimochodem
Viktor Šlajchrt
Nahlédněte do dílny dějin
Viktor Šlajchrt
Když filozofové tančí
Jaroslav Pašmik
Za ďáblem Severu
Petr Třešňák
Tenhle scenáristický fígl zná každý, kdo v posledních letech občas navštívil kino: na plátně sledujeme několik postav, které zdánlivě nemají nic společného, ale ve finále s údivem zjistíme, že zhýralec A je vlastně otcem frustrované slečny B nebo že pana C zabila v džípu zamyšlená D. Rozluštění záhady bývá tak působivé, že dokáže zamaskovat i případné nedostatky filmu. Režisér Břetislav Rychlík ve svém čerstvém celovečerním dokumentu Kamenolom boží také od začátku nechává znít polyfonii hlasů, jež spolu zdánlivě nesouvisí a na konci se nečekaně protnou. O efektní překvapení tu ale nejde. Autor naslouchá osamělým tónům a nakonec je spojuje v akord, v němž najdou společný smysl. Ten nápěv má jméno severní Čechy a zdaleka není tak depresivní jako panorama s kouřícími komíny, které si režisér vybral pro filmový plakát.
Guru komiksu dorazil do Čech
Jan Jandourek
Dnes se přívlastek kultovní používá pro kdejaké dílko, pokud jeho autor sežene alespoň pár uctívačů. Pravý kult však musí být prověřen časem. Příběhy, které vytvořil britský komiksový scenárista Alan Moore, mají ovšem na tuhle charakteristiku nezpochybnitelný nárok. Nedávno se na český trh dostalo Moorovo nejslavnější dílo Strážci – jedna z knih, jež kdysi přehlížený brakový žánr dokázala pozdvihnout na uměleckou úroveň, jakou očekáváme od filmu nebo literatury.
Dopisy
Civilizace
Konfucius náš vzor
Pavel Kohout
Kaleidoskop
Petr Koubský
Papež je mrtev, Bůh nikoli
Jan Spousta
Když filozof Friedrich Nietzsche před více než sto dvaceti lety slavnostně prohlásil, že Bůh je mrtev, bylo to konstatování – většina jeho současníků už náboženstvím vskutku nežila – a zároveň program: odstranit poslední zbytky tradice, jež podle Nietzscheho svazovala, křivila a odčerpávala síly. A Nietzsche nebyl první ani poslední. I mnozí jiní evropští vzdělanci považují za samozřejmé, že náboženství končí: přichází věk vědy, rozumu, pozemšťanství.
Sociologická data jim většinou dávají za pravdu. Z nesčíslného počtu příkladů si připomeňme třeba jen milionový pokles počtu věřících mezi dvěma posledními českými sčítáními lidu anebo neschopnost církví prosadit zmínku o Bohu do preambule evropské ústavy. Jak ale s touto sekularizační teorií sladit události kolem smrti papeže?
Zahraničí
Svět kolem
Zbyněk Petráček
Mít velkej dům na pobřeží
Pavel Černý
Do Nazraně nejedu
Jakub Dospiva
Spontánně, jak chce strana
David Mervart
Strach jménem Strache
David Klimeš
Londýn, v jistém smyslu hlavní město třetího světa, se chystá na parlamentní volby 5. května. Zoufalství britských konzervativců dosahuje vrcholu. Zdá se, že Tony Blair, ač jde do klání s dalšími reformami, bude opět slavit úspěch. Toryovský vůdce Michael Howard loví poslední témata, která by usměvavého pána Downing Street 10 mohla sestřelit. Přistěhovalci dobře vědí, že jejich téma se vytahuje jako poslední trumf. Nejinak je tomu i v roce 2005 na britských ostrovech. Howard obvinil Blaira, že „zametá téma imigrace pod koberec“. Labouristé se ihned proti nařčení z pussyfooting (tichošlápkovství) ohradili. Podle předvolebních preferencí tak konzervativní recept, obsahující zřízení nové hraniční policie, azylových center vně Británie a vypovězení uprchlické konvence OSN, nebude vyslyšen. Totéž se týká silácké rétoriky ultrakonzervativní Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), která zabodovala ve volbách do Evropského parlamentu. Její doufání v „až 20 poslaneckých míst“ v britském většinovém systému je z říše fantazie. Program příští vlády tak bude zřejmě oscilovat mezi labouristickým nijak drastickým zpřísněním imigrace a multikulturní tradicí liberálních demokratů.
Ekonomika
Jak daleko je váš důchod
Marek Hudema
Menší penze a víc let strávených v práci – to je hlavní a nepříliš překvapivá věštba našeho budoucího osudu. Vyplývá z analýzy expertního týmu, který před rokem pověřili předsedové parlamentních politických stran úkolem propočítat jejich představy o tom, jak by měl vypadat český důchodový systém. I když jde o očekávatelné závěry, je jejich existence krokem kupředu. Politici i veřejnost si totiž mohou prohlédnout dopady politických vizí v dlouhodobém horizontu.
Třikrát na okraj
Marek Pokorný, Marek Hudema
Anglický pacient umírá
Marek Hudema
Zázraky se nedějí
Marek Loužek
Komentář
Případ nevinného neonacisty
Petr Třešňák
Šedesát let a tři sta slov
Erik Tabery
Do penze s vlastním účtem
Lenka Zlámalová
Budování států v Texasu
Zbyněk Petráček
Nebyl to summit, který by zahltil televizní zprávy ve světě, a přesto doma, ve Svaté zemi, vyvolal více emocí než lecjaký slavnostní podpis smlouvy. Na Bushově ranči v Texasu dohadovali lídři USA a Izraele americkou podporu pro stažení židovských osad z Gazy. Uspěli, nebo neuspěli? Záleží na úhlu pohledu. To, co je maximum pro Šarona – největší stažení židovských osad v dosavadní historii –, je pro Bushe jen drobnější kamínek do mozaiky jeho snu o novém Blízkém východě. K tomu, aby postavil celý region na pevnější a demokratičtější, tudíž bezpečnější základy, potřebuje nejenom klid v Iráku, ale též ve Svaté zemi.
Ve hvězdách
Viktor Šlajchrt
Kohout je pryč, smetiště ne
Marek Švehla
Navzdory větším či menším nadějím skončil minulý čtvrtek pokus o sestavení koaliční vlády premiéra Jana Kohouta nezdarem a měsíční nejistota kolem vládnutí v Česku trvá dál. To je ne úplně povzbudivá zpráva. Nejde ani tak o to, že zkrachovala důležitá politická jednání. A kupodivu nejde ani o fakt, že vláda kvůli tomu prakticky nefunguje. Celkem spolehlivé ukazatele, jako je burza nebo kurz koruny, to přecházejí s hlasitým zívnutím. Podstatné ale je, že pacient jménem ČSSD je v horší kondici, než se ještě před týdnem zdálo. Nejsilnější vládní strana totiž přestala dělat politiku, které by bylo rozumět. Z politiky ve službách veřejnosti se stala politika pro kroužek zasvěcenců se stranickými knížkami, kteří v naší režii rozehrávají nějakou nesrozumitelnou hru. Anebo ještě jinak: Je normální, když se demokratičtí politici neumí měsíc shodnout na řešení vládní krize? S vědomím událostí uplynulého měsíce musí znít odpověď – ano, v této společnosti je to normální. Zároveň je ale nutné zkoumat, co z této odpovědi vyplývá dál.