Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Vzdělání

Ve škole jsou všichni vygumovaní, říká Honzík

Pamatujete se ještě, jak jste se cítili na základce?

vlc00002
Spy Kids

Jana Nováčková, jinak psycholožka a spoluautorka nejspíš nejvlivnější polistopadové knihy o výchově Respektovat a být respektován, mi před pár týdny poslala text, který pojmenovala Podstata školy. Což popravdě řečeno pro školu nevyznívá zrovna pozitivně.

Co Janě Nováčkové na podstatě školy vadí, to si můžete poslechnout třeba v nedávném rozhovoru pro DVTV. Ale i onen text rozhodně stojí za pozornost. Zapsala ho maminka desetiletého kluka, žáka 5. třídy základní školy v menším městě. Ta škola je prý spíš progresivní, třídní učitelka vstřícná, tedy na první pohled se tu neděje nic nesprávného nebo mimořádného.

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04

Reklama

Honzík chodil od první do třetí třídy do běžné školy, pak byl v domácím vzdělávání, protože rodina byla pár měsíců v zahraničí. Když se vrátil, učil se ve skupině různě starých dětí, které také rodiče vzdělávají doma. Potom přešel do 4. třídy běžné školy v místě bydliště. Známky má dobré, domácí úkoly si dělá samostatně, problémy s chováním nemá. Jen má prostě pocit, že v té škole je něco špatně. Takhle o tom vypráví:

Když jsem ve škole, tak to vypadá, že jsou všichni (spolužáci) vygumovaní, nikdo nechce dělat věci spolu. Nevíme, co se bude učit. Nejde se s těmi dětmi kamarádit. Když můžeš věci dělat spolu, je to lepší. Jsou kluci, kteří dělají potíže, ti ještě tolik vygumovaní nejsou. Ostatní jsou jako stroje, dělají to, co jim řeknou.

Ti, kteří dělají potíže učitelům, tak se s nimi dá aspoň bavit. Ale ani tihle, kdyby šli do domácí školy, tak by to už nešlo. Oni jsou naučení odporovat učení a odporovali by i doma. To si myslím…

Já se tam cítím, jako že musím být vygumovaný, abych tam mohl patřit. A když nechceš být vygumovaný, tak tam nemůžeš vydržet. Když tam nemůžeš patřit, tak když to jde, tak se tam snažíš nebýt. Ještě je šance patřit mezi ty, co dělají problémy – máme klub „Relové“ (něco jako rebelové, jen nám vypadlo to „be“) … přežíváme díky přestávkám. Je to něco jako odznak, že se nedáš … JOJOJO … udělali jsme si i vlaječku… Většinou hrajeme na bojové hry…

Eduin

Když vezmu odboj … tak my jsme prostředníci. Jsme my, učitelé a vygumovaní. Chceme těm vygumovaným ukázat, že nemusejí jenom poslouchat a že je to taky fajn život. Ale vygumovaní se bojí. My „prostředníci“ ještě máme svobodnou vůli tam, kde nás dospělí neslyší, a můžeme si to říct aspoň tam, kde nejsou. Nabízíme vygumovaným, aby šli s námi … chceme jim ukázat, že aspoň chvíli můžeš dělat, co chceš, a je dobrý to dělat co nejčastěji … ale vygumovaní radši nejdou … oni se bojí. My se taky bojíme, ale máme bunkr … místo, kde máme volnost … tam se skrýváme před těmi, co říkají, že něco musíme, a před vygumovanými … Nedostanou nás…

Ty bunkry máme i v sobě … je to místo, kam se schovám, rovnám si tam myšlenky a mám tam svoje přání a sny … neodpovídám… a jsem strašně potichu. Mám tam virtuální kamarády a to, co bych si přál… Vygumovaní svůj vnitřní bunkr nemají. My jim ho pomáháme stavět, když se odváží jít s námi. Když nemáš svůj bunkr, tak ti nezbude nic jiného, než být vygumovaný… takhle já si to myslím.

Jsem rád takový, jaký jsem. Učit se umím a při tom nejsem vygumovaný. Mně se podařilo zjistit, že se můžu učit tak, jak potřebuji, protože jsem byl v domácím vzdělávání a chodil do té domácí školičky, ale ve škole to nejde. Vygumovaní netuší, že něco můžou, oni vědí jen to, že musí…

Jestli jste dočetli až sem, zkuste pojmenovat, co s vámi ten text udělal. Připadá vám to nevěrohodné?  Bůhví, co ten kluk říkal a co ta maminka zapsala! Naštvalo vás to? Co má co nějaký fracek komentovat, co se děje ve škole. Má sedět, držet pusu a učit se, aby z něj nebyl flákač. Znejistilo vás to? Je možné, že by se děti opravdu ve škole cítily takhle? Ta emoce, která ve vás teď hárá, asi docela přesně pojmenovává, co si o současné škole myslíte.

Já osobně jsem spíš rezervovaný, dospělí mívají tendenci vkládat dětem do úst to, co by potvrzovalo jejich názory, co by od nich chtěli slyšet. Jenže… stejně tak musím přiznat, že když se potkám s lidmi, kteří podobně jako já navštěvují základní školy, s jistou nervozitou se prakticky pokaždé shodneme na pocitu, že školy dnes vychovávají z dětí… roboty. Bytosti vykonávající sled příkazů, které se opakují tak často, že už ani nevnímají, co to vlastně dělají. Vstát, sednout, podat sešit, otevřít penál, přihlásit se… Pět, devět, třináct let bez přerušení.

To neznamená, že to jsou špatné školy. Jen tam prostě platí, že abyste tam mohli fungovat nekonfliktně, musíte se do značné míry vzdát vlastní vůle. A podobně jako Honzíkovi mi občas přijde, že nejnormálněji se chovají vlastně ti tak trochu zlobiví. Mívám pocit, že bych nevydržel takhle šest osm hodin sedět, vykonávat příkazy aniž rozumím jejich smyslu a mluvit jen na vyzvání. Prostě bych vstal a řval. Prostě proto, že už asi tak třicet let rozhoduji sám o sobě a tomuhle poslušnému chování se celá moje bytost vzpírá. Co když na tom jsou některé děti podobně?

Aby bylo jasno. Nedávám to za vinu učitelům, oni taky moc prostoru pro svobodnou volbu nemají a dělají, co mohou. Ta vygumovanost spolužáků, robotizace žactva, výroba mankurtů, to není vlastnost lidí, ale systému. Jestli by nestálo za to začít se o tom vážně bavit. Když už si toho všimnul i desetiletý Honzík.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte