Nadja Savčenko a Oleg Navalnyj: Něco ve vězení dělejte. Cokoli

Jak přežít v ruském vězení a nezbláznit se? Podle Nadji Savčenko i Olega Navalného si musíte najít nějakou činnost. Bez ohledu na to, jestli je smysluplná nebo potřebná.

Ukrajinská letkyně Savčenko byla dva roky vězněná v Rusku; na konci května byla vyměněna za dva příslušníky ruské armády. Minulé pondělí byl uveřejněn její dopis na nezávislém zpravodajském serveru Meduza.io. Redakce ji požádala, aby reagovala na text ruského vězně Olega Navalného. Ten ve fiktivním rozhovoru vylíčil, jak  „smysluplně přežít ruské vězení a nezbláznit se“.

Oleg je bratr Alexeje Navalného, známého opozičního investigativního novináře a politického aktivisty. Oba byli na konci roku 2014 odsouzeni na 3,5 roku za údajnou zpronevěru majetku kosmetické firmy Yves Rocher, přestože zástupce společnosti se vyjádřil, že žádnou újmu neutrpěli. Jejich obhájci a kritici Putinova režimu tak tvrdí, že se jedná o politicky vykonstruovaný proces. Přetiskujeme překlad obou textů a zachováváme grafickou úpravu:

Naděžda Savčenko: Odpověď Olegu Navalnému

Jak smysluplně využít čas a nezbláznit se

• na samotce;
• pod neustálým dohledem kamer, dokonce i na záchodě;
• se zabílenými okny;
• v části vězení s takovým speciálním režimem, kde zprava, zleva, zespoda a z vrchu od tvé cely nejsou žádní vězni, jako kdybys byl malomocný;
• na procházku chodíš odděleně ode všech vězňů a vůbec, vodí tě po oddělených schodech s rukama spoutanýma za zády;
• jídlo přinášejí pracující vězni nebo samotní bachaři;
• do sprch tě taky vodí odděleně po prázdných chodbách, abych se nedej Bože s nikým nepotkala a nenakazila je svými „banderovsko- nacistickými” idejemi!
• Naučit se vězeňský jazyk feňu nelze, není se od koho učit, jsem izolována
• Suché ani mokré cesty (způsoby předání dopisů a věcí mezi celami – poznámka redakce) neexistují, nemám sousedy!
• Žádám o knihy z knihovny: přinášejí mi levné bulvární detektivky typu Darji Doncovové. Hrůza!

Žádám něco lepšího, odpovídají, že knihy v cizích jazycích jsou ve vězení zakázané, učebnice pro samouky nemají, našel se jen jeden anglický slovník. Knihy a všechna technická literatura je zakázána, protože jinak bych se mohla naučit něco sestrojit (myslí si, že jsem také teroristka!), a „složité“ knihy typu Dostojevský mi psychologové nedoporučují číst, abych si něco neudělala. (tihle psychologové! Sami by měli jít k psychiatrovi!).

A tak jsem přečetla celou ruskou klasiku. Knihy v balíčcích také nejsou dovolené!

• pracovat mám také zakázáno – kvůli svému statutu. Na to, jestli můžu jít na univerzitu, jsem se ani neptala…
• Sport. Ani v cele, ani na vycházkovém dvorku nejsou posilovny. V cele je velice málo místa, na deseti metrech čtverečních se zrovna moc pohybovat nedá. Ale kliky se dají dělat. Do sprch nás vodí jednou za týden, i když v umyvadle se můžeš nějak opláchnout, aby na tebe nebylo kamerami vidět. Ale když na tebe kdosi kouká z kamery, nejenom, že se ti nechce sportovat, i jíst je protivné!
• Oznámit hladovku! To je taky rozptýlení! :) Začínají se dít takové metamorfózy, že se sám se sebou přestáváš nudit! :)))
• Také je samozřejmě možné meditovat… Ale je možné jít do sebe tak hluboko, že cestu zpátky už nenajdeš!…
• Co se dá dělat, když každý předmět kromě hrnku, lžíce a knihy, který se objeví v tvých rukách, okamžitě rozezlí lidi, kteří se na tebe koukají skrze kamery, a při jakémkoliv neplánovaném pohybu okamžitě přiběhnou a udělají prohlídku?! Vlastně, ano! Když sedíš na záchodě, můžeš do rukou vzít toaletní papír.
• Je potřeba je naučit, aby na tebe reagovali unaveně. Neustále opakovat nesmyslné pohyby na kameru tím, že přehazuješ jakékoliv předměty a dodávat tomu pracovní ráz.  Několikrát za den uklízet celu. Zapisovat si něco nedůležitého na papír, udělat si například kalendář vlastní výroby - něco vážného psát. Všechny papíry čtou, zkoumají tě, dokud se neuklidní a nepochopí, že nejsi „nebezpečný”…:)
• Potom je potřeba si je ochočit. Při každé příležitosti s nimi mluvit, stejně není s kým jiným! :))) Začínají chápat, že jsi normální člověk, a někdy k tobě dokonce proniknou sympatie.
• Dále je potřeba žádat, aby ti vydávali „nebezpečné” předměty: nůž, nůžky, jehlu s nití. :))) S postupem času si je žádáš častěji a máš je u sebe čím dál tím déle. I oni tomu přivykají a přestávají mít strach. (Je ale pravda, že si je vždycky berou zpět, když se ke mně někdo chystá vstoupit do cely).
• A když máš v cele takové pracovní nástroje, můžeš dokonce i vyrábět různé věci:

drhání z plastových sáčků, vystřihování z papíru, origami, vyšívání, šití různých hloupostí, jakýchsi ne zrovna potřebných věcí, panenky, kabelky… Hlavně, aby ruce něco dělaly a hlava nepřemýšlela! :)

• A když dál neděláš problémy, můžeš mít pastelky a barevný papír, a to už je téměř tvoření… i když do umění to má daleko!

Dokonce i tady je možné se domluvit. I vězni můžou mít všechno, spojení se světem, zákazy i život, ale ne já a ne v tomto režimu…

Když už tě nebaví číst, je možné psát, ale to jen když nemáš v hlavě prázdno a tvůj život do uvěznění nebyl nudný, a ti, co sedí ve vězení, většinou život nudný měli…;)))

Napíšeš jednu knihu… možná i druhou, třetí, a pak už není o čem!..

A proto ano! Dopisy!

Na samotce je to spása! Myšlenky si v hlavě začnu skládat až tehdy, když se chystám psát odpovědi. A také se vůbec s nikým nestýkám!!! A v dopisech je možné s někým vést dialog a začínáš přemýšlet.:)

Televizor ve vězení - to není rozptýlení ale otupění, hlavně ruská televize.

A takhle si žijeme!..

Jak vidíte, vězení bývají různá… Nic hezkého, samozřejmě, ale není to nic smrtelného!:) Tady jsem vám popsala Vazební věznici číslo 3 ve Voroněži. To bylo první vězení, kam mě zavřeli. V dalších to bylo trochu jiné, ale ne o mnoho lepší! :)))

A ještě doplnění:

Když se otevře okno, a pokud to mříž dovoluje, je možné krmit ptáky a ochočovat je. Většinou je ale mříž nepropustná, ani ruka se neprotáhne, ani ptáček nevletí…:(

Zbývá jenom drezúra švábů! Takových sousedů je ve vězení spousta!:)))

A to je taky činnost!:)))

Oleg Navalnyj

Jsem ve vězení, co teď dělat?

Sám sis vlastně na otázku odpověděl. Je potřeba něco dělat. Přičemž je dobré, aby míra aktivity byla co největší. Čím víc, tím líp.

Proč si vymýšlet spoustu aktivit?

Čas – to je tvůj jediný zdroj a zároveň tvůj hlavní nepřítel. Když si najdeš několik činností a uděláš si z nich nabitý plán, který neustále nebudeš stíhat, dostaví se pocit, že máš málo času, a že čas letí. Ha ha ha. Šach i mat, čas.

Čím by se mělo začít?

Začni učením jazyka. A nejlépe toho vězeňského. Udiví tě jeho náročný sloh i zvláštnosti při psaní vzkazů. Ale zase se tím moc nezabývej, abys - až se dostaneš z vězení - v úředních dopisech nepodtrhával vlnovkou všechno, co je spojené se soudy.

Proč vlnovkou?!

Zapomeň na to. Některé věci se musí přijmout jako dané.

A jaké ještě jazyky kromě toho vězeňského jazyka feni?

Jakékoliv. Výběr závisí na tvém cíli. Jestli chceš zabít víc času a udivit své kamarády jedinečnou znalostí a rodilé mluvčí špatným přízvukem, tak se nauč norsky, švédsky, nebo ještě lépe islandsky. Jestli chceš získat takovou dovednost, která se ti bude s větší pravděpodobností na svobodě hodit, uč se anglicky, španělsky, portugalsky nebo italsky – tyhle jazyky jsou docela jednoduché.

Nemám talent jazyky. Jak mám žít?

Jsi prostě líný, kamaráde – začni se snažit. Jestli nechceš číst učebnice pro samouky, čti všechno ostatní.  Využij skvělou příležitost, která se ti naskytla, abys přečetl celého Waltera Scotta, Maxima Gorkého a všechny Tolsté. A taky knihu s pravdivým a strašidelným názvem Cement. Na svobodě na to rozhodně nenajdeš čas. Takhle můžeš v diskuzích překvapit citáty z Hegela a Maughama, a taky dokonalou deklamací básní Jesenina a Leona Felipa.

Nerad čtu. Jaké jsou další možnosti?

Můžeš začít psát. Tato činnost skrývá obrovské možnosti. Zaprvé, popsáním své tragického osudu se můžeš stát novým Solženicynem nebo Šalamovem. Zadruhé, pokud máš právnické vzdělání nebo trpělivost několikrát za sebou si přečíst trestní zákoník, můžeš pro ostatní vězně psát různé stížnosti.  O takové služby je neustále zájem, což ti garantuje duchovní i materiální blahobyt a zajímavé trávení volného času při čtení cizích rozsudků, ve kterých lze najít hotové scénáře k akčním filmům. Za třetí,  přiměj všechny své známé, kteří jsou na svobodě, aby ti psali dopisy, a navíc napiš všem v rubrice „Seznámení“ v novinách „Káznice“ – s tímto zvláštním periodikem ve vězení určitě přijdeš do styku. Odpovědi na dopisy zaberou mnoho času. Jestli nechceš psát písmena, můžeš kreslit tužkou na papír, nebo tetovacím strojkem vlastní výroby na těla vězňů.  Není nutné, abys byl umělcem. Stačí, když se naučíš kreslit pavouka, vlka, tygra nebo žraloka – to ti zajistí frontu klientů, kteří na těle chtějí mít památku na pobyt ve vězení.

Jsem sociofob, mám špatný rukopis, nemám peníze na obálky a alergii na inkoust. Co mám dělat?

Ani v takovém případě neklesej na mysli. Začni posilovat. Sportuj, a až se vrátíš z vězení, překvapíš své známé svými svaly.

Kde můžu sportovat?

Ve věznicích jsou malé posilovny. Najdeš je lehko – hromadí se okolo nich mnoho svalnatých lidí, kteří sotva otočí krkem. Pokud jsi hubeňour a bojíš se, že tě mezi sebe nepřijmou, tak se bojíš zbytečně. S největší pravděpodobností se k tobě nabušenci budou chovat jako k tamagoči – budou tě učit a s rodičovskou hrdostí se budou dbát o růst tvé svalové hmoty.

Všechno jsem obešel – žádná posilovna.

Zato ty máš svou vlastní hmotnost. Můžeš dělat kliky, přitahovat se, dělat dřepy. Sedy lehy i z tebe udělají atleta, který může  během chvilky dělat kliky. Stát na hlavě a přitom udělat padesát kliků na jedné ruce za dva, možná tři roky dobrovolného cvičení. Pokud jsi hrdý na svou chronickou podváhu nebo úctyhodné bříško, začni hrát dámu nebo šachy – ve vězení se setkáš s mistry na vysoké úrovni.

Slyšel jsem, že ve vězení se musí pracovat.  Jak je možné si najít čas na všechny tyhle činnosti?

Vše záleží na konkrétním vězení – náchylnosti administrativy ke korupci, tvých finančních možnostech, rozdělování pracovních míst vězňům, tvé prohnanosti a ještě mnoha faktorech. Práce ve vězení, kromě toho, že vede k podmínečnému propuštění, ti pomůže osvojit si široké spektrum profesí od ovocnáře po specializovaného řezbáře. Práce zabírá spoustu času, proto stojí za to ji dělat - pokud tedy chceš něčeho dosáhnout odstřiháváním nití z ušitých obleků, nebo při výrobě váčků na inkasování peněz. Pokud si přeješ, můžeš práci spojit s dalšími činnostmi, nebo se jí vyhnout.

To všechno tě ve vězení naučí?

Jestli ti nabídli zaměstnání, se vší pravděpodobností bude výuka probíhat přímo při práci. Nicméně ve vězení jsou školy i učiliště. Ale sotva se to dá nazvat výukou, protože veškerá činnost spočívá v přepisování učebnice do sešitu. Obvykle bez praxe. Zato na konci dostaneš osvědčení o kvalifikaci. Vřele doporučuji jít na všechny kurzy – potom můžeš moct nabalovat holky v baru slovy: „ Broučku, před tebou stojí kuchařinstalatérkameníkšvecmotorista“.  Jestli ti to dovolí doba trestu, určitě jdi na vysokou školu, abys získal dálkové univerzitní vzdělání. Sice to stojí peníze, ale ne moc – za den školy neutratíš víc než za krabičku cigaret.

Doopravdy všichni vězni tráví tolik času sebezdokonalováním?

Ne. Jestli budeš dělat alespoň část toho, co bylo zmíněno výše, budeš se výrazně lišit od ostatních. Hodně to závisí na konkrétní věznici, podmínky bývají různé: někde lidi nutí k otrocké práci pod hrozbou fyzických trestů, jinde lze za peníze žít se svými příbuznými i nepříbuznými v místnostech pro dlouhodobé návštěvy i otevřeně používat notebooky a chytré telefony.

Můžeš se nechat unést hazardními hrami a potom překvapit svou ženu tím, že odteď tvůj byt patří bratrům mafiánům. Můžeš pít silný černý čaj čifir, a potom všechny přesvědčovat, že ty poslední čtyři černé zuby, které ti zbyly – to je teď móda. Můžeš dokonce sledovat dění na svobodě skrze obrazovku nelegálně drženého přístroje. Několikrát do měsíce o něj přijdeš kvůli prohlídkám a budeš si ho zpátky draze kupovat od podnikavých kolegů-úředníků. Nicméně z takových činností nebudeš mít žádný prospěch.

A teď si představ, že tě pustili na svobodu. Tvojí přátelé a blízcí na tebe čekají u brány věznice a ty vycházíš, jednou rukou žongluješ se dvanácti hliníkovými hrnečky, v druhé ruce držíš šestnáctikilové závaží, prsty na jedné noze s rychlostí vrtule točíš růžencem, a na druhé noze děláš dřepy.  Usmíváš se bělostným úsměvem a obracíš se ke svým blízkým s okouzlujícím šepotem: Son a secretária do senhor Barros. Ele quer convidar o senhor e a esposa para uma tourada“. Docela stylové, ne?    (kráceno)