Rusko a USA vedou nad Sýrií zástupnou válku. A riziko roste

„Nevypadá to na náhodu,“ prohlásil šéf NATO Jens Stoltenberg o dvou přeletech ruských stíhaček nad tureckým územím (Turecko je členským státem NATO). Co to ti Rusové vyvádějí? Chtějí vyvolat válku se Západem? Nad Sýrií dnes – poprvé od konce studené války -  bojují v jakési „zástupném“ konfliktu proti sobě světové velmoci, Rusko a USA.

Rusko podporuje prezidenta Asada a shazuje bomby na povstalce, které podporují Američané. Jak připomíná komentátor Financial Times Gideon Rachman, tyhle zástupné války mohou být velmi nebezpečné, protože můžou propuknout v otevřenou válku velmocí.

Rachman připomíná občanskou válku ve Španělsku, kde si Rusko s podporou antifašistů z celé Evropy vyzkoušelo válku proti Francovi, který byl podporován Hitlerem. Naposledy se podobná zástupná válka vedla v Afghánistánu, kde proti ruské armádě bojovali povstalci podporování Američany.

Rachman si myslí, že vstup Ruska do syrské války situaci výrazně zhoršuje, protože země už byla občanskou válkou tak vyčerpaná, že situace by postupně vedla zřejmě k hledání nějakého východiska. Ruská podpora Asadovi však nalévá do války novou energii.

Takže ještě jednou: Co tedy Rusové vlastně chtějí? V dalším analytickém článku FT píší autoři o důležitém faktoru ruské aktivity – nasazení protiletadlových systémů, díky kterým jsou schopni kontrolovat vzdušný prostor nad Sýrií. Jde o 64 raket S-300, které jsou tak sofistikované, že dokážou sestřelit většinu moderních typů stíhaček včetně amerických F-16 nebo britských letounů Tornado.

Stručně řečeno, ruská armáda se nevyrovná americké, ale propast se v posledních letech zmenšila.

Rusům jde podle britského analytika Justina Bronka o to, aby znemožnili Američanům kontrolovat nebe nad Sýrií a udělat z něj bezletovou zónu - podobně jako to udělali v Libyi, kde tím v podstatě zlomili vaz Kaddáfímu. Ruského prezidenta Putina tento scénář děsí, protože chce uchránit svého spojence Asada před podobným osudem (a konec konců tak chrání i sebe sama).

Jakkoli jsou Putinovy cíle z jeho pohledu srozumitelné, riziko, že ruská raketa sestřelí americkou stíhačku nebo Turci příště splní svou hrozbu a „zbloudilé“ ruské letadlo pošlou ze své oblohy k zemi, se každým dnem zvyšuje - čímž roste i riziko, že „zástupná“ válka přeroste v přímý střet velmocí. Na místě je tedy zajímat se, jak na tom vlastně ruská armáda je, co se týče síly a vybavení.

Zajímavý pohled na ni přináší tato analýza, podle níž je sice ruský rozpočet na obranu zhruba osminový proti rozpočtu USA - tady je zajímavá tabulka srovnávající vojenskou sílu prvních deseti států v řebříčku - ale autoři upozorňují, že je to trochu optický klam a ruská armáda je ve skutečnosti mnohem silnější.

Jde o to, že neplýtvá zbytečně penězi na námořnictvo (má jen jednu letadlovou loď proti americkým deseti), protože na rozdíl od Američanů jsou ruské geopolitické a vojenské zájmy ohraničeny na Asii a východní Evropu, kde moře hraje malou roli. O to lepší mají dnes vybavení letectva včetně protiletadlových systémů, o nichž již byla řeč.

Autoři analýzy zpochybňují schopnosti ruské armády vyvézt do Sýrie pozemní vojsko v dostatečné síle, protože je to daleko a musela by využívat letecký most nad Íránem a Irákem; což je sice možné, ale velmi zdlouhavé a také nákladné, stejně jako mořská cesta od Krymu. Důležité bude ovšem sledovat vojenské cvičení ve Středozemním moři, jež Rusko nedávno ohlásilo a podle některých expertů může být „krytím pro posílání většího počtu pozemních vojsk na syrské pobřeží“.

Rusko je dnes zřejmě schopné konkurovat Američanům na území, jež si vytyčilo jako svůj strategický zájem. „Rusko nahlíží na sebe samo jako na suchozemskou velmoc, která využívá svůj vliv v oblasti od Eurasie po východní Evropu, od střední Asie a zřejmě středního východu až po Pacifik,“ píší autoři. Ruské strategické myšlení je jiné než americké a je v podstatě omezeno na „popření přístupu“ jiných velmocí na území, jež považuje Rusko za svůj strategický prostor, zdůrazňují autoři.

Co se týče samotné ruské armády, analýza tvrdí, že za Putinovy éry se zvedla doslova z popela a dnes ji tvoří – kromě velmi moderní techniky hlavně v oblasti letectva a elektroniky – 800 tisíc mužů, z nichž dvě třetiny jsou branci, kteří musí na vojnu povinně a nepřekypují odhodláním bojovat, třetina jsou však kvalitní profesionálové. „Stručně řečeno, ruská armáda se nevyrovná americké, ale propast se v posledních letech zmenšila,“ dodávají autoři analýzy.

Analýzu současné situace v Sýrii si přečtete v aktuálním vydání Respektu pod titulkem Operace Sýrie