Mnichov: Neohrožují nás uprchlíci, ale způsob, jak na ně Evropa reaguje

Nejveselejší na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci je socha Orlanda di Lassa, vlámského skladatele polyfonní hudby z 16. století. Stojí totiž na náměstí před hotelem Bavorský dvůr a její podstavec je oblepený plakáty rozesmátého Michaela Jacksona, jenž v hotelu, kde se konference koná, při mnichovských návštěvách přespával. A nikdo jiný než plakátový “král popu” se tady nesměje, nálada je vážná.

Ostatně tímto citátem Baracka Obamy začíná Mnichovská bezpečnostní zpráva, kterou dostali všichni hosté konference: “Vím, že žijeme v nebezpečné době. Není to způsobeno tím, že by slábla americká moc nebo rychle stoupala jiná velmoc. V dnešním světě nás ani tak neohrožují zlá impéria, jako spíše rozpadající se státy… Mezinárodní řád, který jsme vybudovali po druhé světové válce, s touto realitou nestíhá držet krok. Je na nás, abychom to změnili.”

Sobotní dávku chmur načal Frank-Walter Steinmeier. “Když bude Evropská unie za rok vypadat stejně jako teď, tak to budeme moct považovat za úspěch,” pronesl německý ministr zahraničí. Laťku tedy položil velmi nízko vzhledem k tomu, jak špatná je teď kondice našeho kontinentu - a dal najevo, že to s EU může se slušnou pravděpodobností vypadat ještě mnohem hůře.

Jedním z důvodů je to, že nefunguje francouzsko-německý motor pohánějící evropskou integraci od 50. let. V ukrajinské i řecké krizi Francois Hollande a Angela Merkelová drželi při sobě a jejich konsensus srovnal do řady i menší evropské státy. Při řešení uprchlické krize se však obě země neshodnou a zřejmě se to brzy nezlepší.

Francouzský premiér Manuel Valls při ranním mnichovském setkání s hrstkou německých novinářů zopakoval, že jeho země nepodpoří snahy Němců o zavedení trvalého mechanismu na rozdělení uprchlíků v Evropě.

Merkelová chce podle domluveného klíče převážet předem stanovený počet syrských uprchlíků přímo z Turecka. Má je to uchránit od drahé a riskantní plavby přes moře a cesty přes Balkán. Turky to má motivovat k důkladné ochraně pobřeží, odkud vyplouvají čluny s uprchlíky do Řecka.

Manuel Valls naopak za prioritu označil vyslání vzkazu uprchlíkům, že dveře do Evropy jsou nyní zavřeny. Francie podle Vallse nevezme více než 30 tisíc uprchlíků z Řecka a Itálie domluvených loni v září v rámci kvót; má prý sama dost starostí s vysokou nezaměstnaností a s radikalizací mladých muslimských imigrantů. Více najdete zde.

Pak přišel na řadu Dmitrij Medveděv. Ve svém proslovu zmínil “první studenou válku” a oznámil, že jsme sklouzli do druhé. "Potřebujeme snad další, třetí světový šok, abychom pochopili, že je nutná, spolupráce a nikoli konfrontace?” varoval ruský premiér naléhavě před globálním konfliktem - jakoby to nebylo právě Rusko, kdo vedením války na Ukrajině a anexí Krymu porušilo poválečné uspořádání v Evropě.

O uprchlících Medveděv hovořil podobným jazykem jako evropští populisté typu Miloše Zemana: zdůraznil, že jsou mezi nimi kriminálníci i teroristé a že zničí evropskou civilizaci. Vše prý způsobila západní snaha vyvážet demokracii do jiných kulturních okruhů, která zničila dřívější harmonickou a krásnou Sýrii.

Současně odmítl, že by ruské stíhačky bombardovaly v Sýrii civilisty (jakkoli jich před tímto bombardování desítky tisíc utíkají). Premiérova slova zkrátka nikomu nedala naději na brzké vyřešení syrské války, které bez ruské spolupráce nebude možné.  Mapa z Mnichovské bezpečnostní zprávy přitom podrobně ukazuje, na koho v Sýrii útočí ruské stíhačky - prioritním cílem není Islámský stát/Daesh, ale „mainstreamoví“ rebelové.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov později v debatě s německým a britským kolegou přesvědčivě říkal, že většinu blokád, kvůli nimž v Sýrii hladoví civilisté, mají na svědomí rebelové, nikoli Bašár Asad. “Jak může někdo čekat, že ho budou ostatní brát vážně, když takhle nepokrytě lže?” reagoval na toto tvrzení na Twitteru Charles Lister, přední americký odborník na syrskou válku.

Toto je statistika spojeneckých úderů proti ISIS. Z dat je zřejmé, že tento úkol leží prakticky jen na bedrech USA. Všimněte si minimálního zapojení Turecka nebo arabských států (jakkoli Jordánsko po upálení svého pilota o Vánocích roku  2014 slibovalo masivní odvetu).  Nyní Saúdská Arábie naznačila, že do boje na straně prohrávajících rebelů pošle vlastní armádu. Hrozí tím další eskalace pět let trvající války. Více najdete zde.

Z pódia v reakci na vystoupení ruského premiéra Medveděva padala velmi emotivní slova, třeba od ukrajinského prezidenta Petra Porošenka: “Musíme si uvědomit, že existuje jiná Evropa: jejím vůdcem je Putin a pěšáky jsou proruské a protievropské strany všude v Evropě. Zvládnout tuhle bitvu můžeme jen tehdy, když budeme v Evropě jednotní a budeme stát při sobě.”

Martin Schulz, šéf Evropského parlamentu, to rozvedl: “Pozorujeme skutečně pokusy rozbít Evropu zevnitř. Putin říká skoro stejná slova jako někteří politici, které poslouchám v Evropském parlamentu… Unie může být silná jen tak, jak jí to členské státy dovolí. Už nyní jsou v některých státech u moci strany, které evropskou solidaritu a nadnárodní instituce odmítají… V minulých 20 letech jsme viděli ubývání solidarity uvnitř západních společností (mezi bohatšími a chudšími, pozn T.L.), nyní mizí solidarita i mezi evropskými státy.”

Podle Schulze lžou či matou politici, podle nichž na prvním místě stojí národní zájem. Dnešní problémy neznají hranice a jsou složité, nedokážeme je vyřešit bez nadnárodních evropských institucí. Bez nich jsou evropské státy slabé - a rozdělené.

Sauli Niinistö, finský prezident, to vztáhl na uprchlickou krizi: „Neohrožují nás uprchlíci, ale spíše způsob, jakým na ně Evropa reaguje. Vlády spolu začaly soupeřit, která použije nejsilnější slovník. Postupně tak vzniká shoda na pravidlech, která porušují mezinárodní konvence: začíná být normálním prosazovat politiku, která podemílá evropské hodnoty.“

Tyto grafy ukazují ochotu veřejnosti plnit základní pravidla členství v NATO. Zajímavý je zvláště první z nich: odpověď občanů z členských zemí NATO na otázku, zda by jejich země měla vojensky zakročit, pokud Rusko napadne jinou členskou zemi. Většina Francouzů, Němců a Italů by základní princip obranné aliance porušila - a ani v jiných státech nejsou názory jednoznačné.

Východní Evropa a Rusko:  1– Kolik procent obyvatel daného státu souhlasí s politikou ruských vládců. 2 - Jak stoupá podíl  ruských  výdajů na obranu a klesá podíl školství, zdravotnictví a sociálních výdajů. 3 - modernizace ruské armády.

Mnichově vystoupil také John Kerry. Americký ministr zahraničí vyslovil silný vzkaz do Londýna - “Přejeme si Velkou Británii v Evropské unii” - i ke zbytku Evropy: “Na vašem úspěchu nám záleží.” Při slovech o tom, jak se USA na tomto úspěchu chtějí podílet, zmínil dohodu o volném obchodu TTIP a čtyřnásobné zvýšení výdajů na vojenskou přítomnost ve východní Evropě. Návrhy, které by Evropě pomohly přímo v migrační krizi, ale nepadly.

Kerry svůj projev začal konstatováním, že snad ještě nikdy dříve najednou nekolabovalo tolik státních celků a neexistovalo tolik ohnisek konfliktu. Závěrem se ale jako jediný postavil pesimismu doby:  “Klesá dětská úmrtnost i extrémní chudoba, prodlužuje se délka života a více dětí chodí do škol.” Připomněl, že Evropa před 70 lety, před 50 lety i v čase balkánských jatek před 25 lety vypadala hůř než dnes.

„Nejsme tak zahlceni problémy, jak si veřejnost myslí. Vždyť víme, co máme dělat. Jsme silní, z minulých desítek let jsme si odnesli odolnost proti vážným krizím. Nenecháme se snadno rozdělit, máme silné základní hodnoty, které nás drží pohromadě. We are going to do just fine!”

Shrnutí prvního dne: Svět nebyl od konce studené války tak nebezpečný, zní z mnichovské konference