Babiš vnesl do české diplomacie strach, který by se s ním vrátil

„Zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí přijde ráno do práce, zavře za sebou dveře a celý den se usilovně bojí,” glosoval jeden český úředník nové kolegy, když přecházel do Černínského paláce z jiné části státní správy. Narážel na to, že cílem většiny lidí na MZV je vyjet ven na nějakou ambasádu, jednou snad jako velvyslanec nebo velvyslankyně, a tak se víc než na jiném úřadě snaží neznelíbit svým nadřízeným. Bojí se, že by je křivý pohled šéfa připravil o lukrativní budoucnost.

Na těch slovech byl samozřejmě kus pravdy, ale byla vyřčena s laskavostí a respektem vůči diplomatickému sboru, jehož se autor zmíněné věty ostatně stal členem. Vzpomněla jsem si teď na ně ve spojení s Andrejem Babišem a jeho možným návratem na pole české diplomacie. Slibuje ho na svých billboardech (“Jsem diplomat”) a v předvolebních debatách mluví o zájmu vložit se z Hradu do evropské politiky Česka. 

Také po dobu premiérského období Andreje Babiše se mnozí Češi a Češky v evropské politice celý den usilovně báli. Byl to však jiný strach. Chyběla laskavost, nadhled a respekt. Diplomaté se docela obyčejně báli samotného Babiše. Je známá věc, že šéf ANO se chová k lidem okolo sebe transakčně a predátorsky. Ponižuje je, uráží - i české diplomaty běžně před kolegy tituloval vulgarismy toho nejhrubšího zrna. Muž byl “ten č**ák”, žena … dosaďte si sami. Když někoho nepotřebuje, nebo hůř, znelíbí se mu, dotyčného se zbaví.

Tím nejviditelnějším příkladem bylo odvolání velvyslance při Evropské unii Jakuba Dürra na jaře 2020, rok a půl po vyslání. Dürr se měl stát tím, kdo povede české zastoupení při EU v Bruselu během druhého českého předsednictví v roce 2022. Při prvních cestách do Bruselu v roli premiéra o něm Babiš mluvil jako o jednom z nejlepších českých diplomatů. 

Z titulu své funkce začal Dürr v jeden moment upozorňovat, že Babišovou vládou schválený rozpočet na předsednictví v roce 2022, historicky nejmenší za dvacet let rotujících předsednictví, nebude stačit. Mluvil o tom na příslušné půdě, evropském výboru sněmovny, mluvil o tom i v médiích, když byl dotázán. Věcně, klidně, ale mluvil. 

Babiš si na základě toho - a také frustrace, že Dürr „nezastavil audit“, který proti němu vedly unijní úřady kvůli střetu zájmů - vymohl na tehdejším ministrovi zahraničí Tomáši Petříčkovi (ČSSD) Dürrovo odvolání. Ještě Babišova a poté Fialova vláda přitom daly diplomatovi za pravdu, když rozpočet na předsednictví opakovaně navýšily (a Fialova vláda později schválila Dürra jako nového velvyslance v Polsku).

Dovnitř českého diplomatického sboru to mělo samozřejmě dopad. Lidé v prostředí unijní politiky si to většinou přeložili tak, že před Babišem je nejlepší se klidit, protože jinak hrozí předčasné ukončení jejich kariéry. Diplomaté se stáhli do sebe, klíčová zastoupení země připomínala nedobytné pevnosti. „Říkejte, že nic nevíte,” poslal jeden nejmenovaný český velvyslance v zemi EU instrukci svým podřízeným, jak přistupovat k novinářským dotazům o evropských prioritách Česka za Babišovy vlády.

Ovlivňovalo „poučení z Dürra“ chování diplomatického sboru do té míry, že by to už škodilo zájmům českého státu a jeho obyvatelům? 

Na jaře 2021, na vrcholu nejhorší covidové vlny v Česku, jednaly státy EU o rozdělení extra dávek vakcíny Pfizer, tehdy nedostatkového zboží. Rozdělovalo se deset milionů vakcín, Česko mělo získat 310 tisíc. Rozhodnutím Andreje Babiše ale země získala ještě o 70 tisíc dávek míň  - evropský server Politico ho poté slavně nazval „největším loserem“ vyjednávání. Proč se tak stalo? Babiš se tehdy upnul na rakouského kancléře Sebastiana Kurze, který dohodu torpédoval, a když se začala blížit fatální česká prohra, nezavelel k ústupu. Premiér se přitom mohl kdykoli vrátit k původní nabídce a zajistit Česku o 70 tisíc vakcín víc.

Proč to neudělal, není zcela jasné, Andrej Babiš to nikdy přesvědčivě neobjasnil a jeho úřad mlčel. Vyjednávání tehdy probíhalo za zavřenými dveřmi na úrovni stálých zástupců členských zemí při EU a jednou z tezí je, že se čeští diplomaté zdráhali Babišovi dostatečně důrazně sdělit, kam vše spěje - v obavě, jaký to na ně může mít dopad.

Minulost nejde změnit. Stejně tak se nezmění lídr hnutí ANO a jeho přístup k lidem. Lze si proto vsadit, že pokud by se „diplomat Babiš” vrátil do čela státu jako prezident nebo jako premiér, do nitra české diplomacie se vrátí zmíněný strach se všemi představitelnými následky.