Věrná služba ředitele BIS

Zemětřesení v tuzemských bezpečnostních institucích. Takový dojem získal v poslední době letmý čtenář českých médií. Budeme mít nového policejního prezidenta. Taky nového šéfa Vojenského zpravodajství, nejméně viditelné a nejvíce zpochybňované tajné služby v Česku. Máme nového šéfa FAÚ, velmi vlivného a o financích kdekoho informovaného úřadu, který bojuje proti praní špinavých peněz. Změní se i šéf věznic, tedy jestli ministryně spravedlnosti odvolání současného ustojí. Šéf BIS Jiří Lang však zůstává.

Ani on nemohl v roce 2003 – když mu premiér Vladimír Špidla předával jmenovací dekret – tušit, že zůstane tak dlouho; průměrná životnost šéfa této instituce byla tři roky. A Lang dostal jmenování jen podmíněně. Přežil nicméně Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Toopolánka i další.

Nyní premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že nemá důvod šéfa BIS měnit. Je tedy BIS tak skvělá, že se Lang stal nepostradatelným profesionálem, nebo drží šéf tajné služby pod krkem vysoké politiky výbušnými informacemi, které má BIS ze svých odposlechů a další operativní práce?

Když pomineme skandální únik odposlechů pražského primátora Pavla Béma a jeho kmotra Romana Janouška (ještě se k nim vrátíme později), slyšíme o službě pouze pravidelně na sklonku léta, když vydá výroční zprávu. Ta za Langa opakovala, že klientelismus a korupce v Česku roste, prorůstá do státní správy a také, že v Česku působí stále více ruských špionů. Obě zprávy byly samozřejmě jak alarmující, tak nekonkrétní. Že by veřejnost viděla (do změn ve státním zastupitelství a policii přede dvěma lety) nějaké výsledky, tedy zatýkané korupčníky nebo vykazované ruské špiony, to ne.

Jestli je ovšem za čerstvým spojením šéfů vlády a BIS premiérova představa o vzájemné mocenské výhodě, potom neočekávejme od této vlády, že by se vůbec pokusila dát tuto zemi do pořádku.

Nicméně je pravdou, že tahle úměra o službě nic nevypovídá. Zpravodajci rádi říkají – pokud média nepíši o tajných službách, je to znak její dobré práce. My se totiž nemůžeme chlubit našimi úspěchy, ty zůstávají skryty, protože stejně jako my jsou tajné. A když se o nás mluví a píše hodně, je to spojeno s nějakým průšvihem. Tedy říkají zpravodajci. My laici tušíme, že je to asi pravda, třeba se zkratkou americké tajné služby NSA se nějak potkal v posledních měsících každý z nás – poté co z ní vynesl dokumenty její zaměstnanec Snowden. O BIS se za Langa mluvilo a psalo málo. Znak dobré práce.

Jenže tu máme ony odposlechy Béma a Janouška. Z BIS je vynesl důstojník této tajné služby a předal je Bémovu politickému konkurentovi. Potom tento chlapík ze zpravodajské služby nastoupil na jeden z nejdůležitějších postů v protikorupční policii, kde měl přístup ke stovkám důvěrných informací. BIS celou dobu mlžila, zapírala, že jde o únik z jejích řad, nespolupracovala s policií na vyšetřování korupce, nechala výsostně podezřelého muže řídit analýzy protikorupční policie.

BIS strpěla, že vláda její informace nepoužívá proti zločinu; věděla, že se ty informace stávají nástrojem politického boje. BIS tehdy chránila především své zájmy, nikoli zájmy bezpečnosti státu. Fakt, že během té doby pátrala po původci úniku nahraných odposlechů, neomlouvá mlčení této tajné služby přede všemi, kdo mohli její konání posoudit.

Jestli tedy premiér Sobotka chválí Langa za něco, co veřejnost nemůže vědět, fajn. Jestli je ovšem za čerstvým spojením šéfů vlády a BIS premiérova představa o vzájemné mocenské výhodě, potom neočekávejme od této vlády, že by se vůbec pokusila dát tuto zemi do pořádku.