Děti úplňku: Mám radost a přitom pomáhám. Jak se Homesharing šíří Českem

„Kdybychom tuhle podporu měli, když byly Denisce tři roky, možná nám to zachránilo manželství.“ Věta, kterou na závěr nového videa našeho dokuseriálu pronáší Monika Ťuláková, v mrazivé zkratce vystihuje to podstatné: rodiny pečující o dětí s vážným zdravotním postižením čelí takové míře zátěže, která často rozvrací jejich život. A stávající systém sociální podpory jim nedokáže ulevit v dostatečné míře.

Monika Ťuláková, která má sama sluchové postižení, vychovává třináctiletou dceru, která neslyší a k tomu má epilepsii, mentální postižení a autismus. Denisa je nesoběstačná i v základních věcech a matka se jí musí věnovat takřka nepřetržitě. Onu kýženou podporu a úlevu do jejího života přinesl pilotní projekt sdílené odlehčovací péče – tzv. Homesharing.

Díky němu paní Ťuláková a její dcera získaly svou hostitelku Kateřinu Klugovou, která si po absolvování nezbytného školení teď v pravidelných intervalech ve svém volném čase bere Denisu k sobě domů a věnuje se jí. „Je ideální, když vás něco baví a zároveň tím hodně pomůžete někomu, kdo to pravdu potřebuje,“ pochvaluje si spolupráci hostitelka, povoláním kontrolorka v leasingové společnosti.

O Homesharingu a jeho přínosech jsme již natáčeli, novinkou aktuálního dílu je fakt, že inovativní služba přenesená do českého prostředí z Irska, kde funguje už přes třicet let, pokročila z úvodní fáze. Dvě pilotující organizace – Děti úplňku a Rodinné integrační centrum Pardubice – dokončují detailní metodiku služby, na jejímž základě by se měl Homesharing od roku 2021 díky podpoře Nadačního fondu Abakus šířit mezí další zájemce z řad organizací napříč Českou republikou.

Cílem je, aby tato forma podpory rodin s postižením získala standardizovaná pravidla a právní ukotvení v systému. A aby rodiče, jako je paní Ťuláková, v budoucnosti nemuseli nést neúnosnou zátěž náročné péče bez možnosti odpočinku.

Další díly seriálu najdete v rubrice Děti úplňku