Pracovní podmínky žen jsou v Česku hluboko pod průměrem vyspělých zemí

V Paříži začíná mimořádně důležitá klimatická konference přezdívaná COP21 - byť je jasné, že jako o mimořádně důležitých se o klimatických konferencích mluví posledních minimálně deset let. Každopádně vyjednávači ze 195 zemí a lídři 147 zemí – mezi nimi i těžké váhy jako americký prezident Barack Obama - se pokusí najít dohodu vedoucí k omezení emisí skleníkových plynů a k větší podpoře alternativních zdrojů energie.

Jak informuje BBC, zprávy z tábora chudších zemí hovoří o obavách tamních politiků, že budou na jednání bohatšími partnery dotlačeni k dohodě, která pro ně nebude výhodná. Tyto obavy se snaží uklidnit bohaté evropské země společně se Světovou bankou založením zvláštního fondu, v němž bude na počátku půl miliardy euro a který bude určen na pomoc chudším zemí v omezení emisí.

Na stole leží řada návrhů: podle jednoho z nich se má dvacet zemí (USA, Indie či Francie) zavázat, že během následujících pěti let zdvojnásobí investice do výzkumu čistých zdrojů energie. IT miliardáři starší i nové generace (Bill Gates, Mark Zuckerberg) mají rovněž investovat část svého rozsáhlého jmění do projektů alternativní energie. Podle dalšího plánu by měl kupříkladu vzniknout také spolek stovky zemí se silným potenciálem solární energie a skrze jejich bližší spolupráci učinit tento druh energie více dostupným. Texty ke konferenci najdete v novém Respektu, který právě vyšel.

The Huffington Post se v mimořádně obsáhlém a zajímavém textu vydal za těmi, kdo s novináři obvykle nemají moc chuti mluvit.A není divu: trauma, které zažívají matky západních bojovníků ISIS, má mimořádné rozměry. Jak ukazují intimní, přesto brutálně otevřené portréty žen z Kanady, Dánska či Norska, netrpí jen zradou a nejistotou, pokud nevědí, co se s jejich dětmi stalo, či bolestnou ztrátou, pokud už vědí, že jsou po smrti. Jejich utrpení prohlubují pochyby a výčitky svědomí nad tím, jak svoje děti vychovaly, i stud před sousedy a přáteli a odsudky a nepochopení okolí.

Dánka Karolina Dam se dověděla o tom, že z jejího syna Lukase „toho moc nezbylo“, tak, že jí to kdosi napsal z jeho telefonu.  Norce Torill (nejde o její pravé jméno) strašlivou zprávu zprostředkovaly její dcery, které se na vlakovém nádraží v Oslu sešly s džihádistickým náborářem a na jeho iPadu uviděly mezi desítkami fotek také fotografii svého mrtvého bratra - Thoma Alexandra střelil kdosi do hlavy. Byl k poznání, i když mu jedno oko viselo z důlku. Jiné matky zůstávají v nejistotě a posedle sledují všechna videa ISIS s nadějí, že mezi zahalenými tvářemi objeví oči, které by mohly patřit jejich dítěti.

Některé příběhy se špatným koncem přitom začínaly vlastně nadějně. Jako story Kanaďana Damiana Boudreaua: chlapce s potížemi (v sedmnácti se pokusil spáchat sebevraždu) objev islámu uklidnil, dal jeho životu řád a nové přátele i práci. „Islám z něj udělal lepšího člověka,“ říká jeho matka Christianne. Klid a řád ovšem přerostly v radikalismus, Damian se nejprve odstěhoval do bytu nad mešitou v centru Calgary, kde s přáteli trávili dny modlením, v listopadu 2012 pak z Kanady odjel. Matce řekl, že jede studovat arabštinu do Egypta, jak jí však posléze oznámili agenti kanadských tajných služeb, ve skutečnosti vstoupil do řad ISIS v Sýrii. Tam byl zabit opozičními silami u Aleppa v lednu 2014.

The Economist přináší několik zajímavých přehledů a grafů na oblíbené téma autorky pondělního menu, kterým už některým kolegům leze na nervy, což je nicméně v pořádku, protože oni zase lezou na nervy jí se svými oblíbenými tématy. Jde o postavení žen ve společnosti. První žebříček se týká podmínek k práci v osmadvaceti zemích a na základě devíti indikátorů ho sestavila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zajímavé je, že výzkumníci se nedívali jen na zaměstnanost, vzdělání či podíl žen ve vedení firem, ale také na ukazatele, které si (aspoň v Česku) obvykle s podmínkami k práci příliš nespojujeme – ale o nichž víme, že mají na pracovní komfort žen zcela zásadní dopady, kupříkladu jde o cenu a dostupnost zařízení pro předškolní péči.

Na vrcholu žebříčku se nikoliv překvapivě umístily severské země, podobně nepřekvapivé (a pořád stejně trudné) je umístění Česka, které skončilo hluboko pod průměrem, dvanáct míst pod Slovenskem a páté od konce.

Další přehled je sice staršího data, ale Economist na něj znovu upozornil na svém facebookovém profilu. Rozsáhlý výzkum analyzoval studie a data o domácím násilí z celkem 66 zemí z let 1983 až 2011. Výzkumníci zjistili, že bezmála 15 procent všech vražd má svědomí partner oběti a že ženy jsou oproti mužům vystaveny šestkrát většímu riziku, že zemřou právě takto.

Další dvě studie (jednu z nich dodala Světová zdravotnická organizace) pak shrnuly data ze 141 výzkumů z jedenaosmdesáti zemí mezi lety 1983 a 2012. Jak Economist upozorňuje, jde o první srovnání tohoto rozsahu, které kdy vzniklo, byť kvalita dat kolísá. A ze srovnání vyplývají překvapivé poznatky – třeba že v globálním kontextu se domácí násilí dotýká zejména žen v zemích jihovýchodní Asie a že zde více než 60 procent ze zavražděných žen bylo zabito rukou partnera.

Z Estonska – známého svým digitálním vizionářstvím – přichází zpráva, že tu právě tento týden začínají v praxi testovat nový typ technologie bezdrátového přenosu dat - tzv. li-fi, která by měla být až stokrát rychlejší než dnes rozšířená wi-fi. Testy spouští tallinnský start-up Velmenni, který s novinkou zatím v laboratorních podmínkách slavil úspěch. Zatímco wi-fi se šíří rádiovými vlnami, li-fi se šíří – zjednodušeně řečeno – světlem, je k ní tedy potřeba kupříkladu LED žárovka. Velmenni slibuje, že technologie by měla být běžně dostupná během tří let.

Video: Hayao Miyazaki ve svých animovaných snímcích nabízí esenci lidství:

Kulturní tip: V pondělí podruhé za sebou zpěvačka ZAZ v pražském Fóru Karlín v rámci turné na podporu alba Paris.