Opozičním slovenským voličům se z vládní rošády obrací žaludek

Po slovenských volbách to vypadalo na zdlouhavá vyjednávání, protože se rýsovala možnost široké pravicové koalice, která by poslala premiéra Roberta Fica do opozice, ale o víkendu se věci dramaticky zvrtly a Fico se usmívá. Bude totiž zřejmě vládnout dál.

Nejdříve jedna uklidňující zpráva pro EU. Tato vláda bude sice podivným seskupením stran, nicméně bude zřejmě umírněná v zahraniční politice, a může dokonce vylepšit pověst Slovenska, které se za poslední rok vyhranilo vůči Západu v otázce uprchlíků. České vládě by se mohlo trochu ulevit, že získá spojence pro lepší spolupráci s Německem a Bruselem, a rozštěpí se tak Visegrád, kde Maďarsko a Polsko zůstanou odpůrci Západu, zatímco Česko-Slovensko se pokusí vrátit do západního okruhu.

Jenže to, co je – viděno zdálky – solidním řešením pro EU, vyvolalo na Slovensku bouři nevole a u mnoha voličů přímo zděšení. Ve Ficově vládě má se Smerem zasednout nacionalistická SNS, maďarsko-slovenský Most-Híd Bély Bugára a středopravá Sieť Radoslava Procházky.  Z odstupu to vypadá na historický kompromis odvěkých rivalů a také na maďarsko-slovenské smíření. Viděno zevnitř se to však jeví jako zrada Bugára i Procházky na svých voličích, kteří se Smeru štítí kvůli korupci a mocenské aroganci.

A naštvaní nejsou jen voliči, kteří na Facebooku Bugára a Procházku bombardují urážlivými poznámkami. Bouří se i poslanci: vládu s Ficem nepodpoří už tři zákonodárci Siete a jeden z Mostu. Podpora v parlamentu se tedy scvrkla z 85 na 81 hlasů (koalice jich potřebuje nejméně 76).

Na Facebooku tak vznikla iniciativa „Hledáme 10 slušných lidí“ - tedy těch, kteří odmítnou koalici s Ficem. A během jednoho dne získala desítky tisíc podpisů. Veřejný tlak může dříve nebo později opravdu podnítit k rebelii ty poslance, kteří jsou součástí „bratislavské kavárny“, a záleží jim na pověsti slušných lidí.

Základní otázka je, proč Bugár a Procházka, kteří se ještě v pátek dušovali, že chtějí patřit to protificovské koalice, ze dne na den otočili. Mohli totiž přečkat dvě kola jednání, přičemž v prvním by neuspěl Fico, ve druhém Sulík - a  mohli se pak vrátit k Ficovi v mnohem lepší vyjednávací pozici.

Jeden z nejčastějších výkladů je, že je o víkendu přitlačil Fico a oligarchové, kteří dostali strach, že prezident Andrej Kiska by už třetí kolo – tedy opětovné pověření Fica -  neumožnil a jmenoval by úřednickou vládu. Víkendová rošáda utvrdila mnoho voličů opozice v tom, že politika je jeden velký podvod, v němž klíčovou roli hrají oligarchové a politici jsou jen ubohými figurkami.

Z informací o personálním složení vlády plyne, že Fico by zůstal premiérem a ministrem vnitra by zůstal dlouholetý držitel této funkce Róbert Kaliňák. Oba tito muži jsou přitom v očích opozičních voličů - tedy i těch Bugárových a Procházkových - ztělesněním korupčního systému. To jinými slovy znamená, že nová vláda nebude mít zájem na reformách, jež by korupci potlačovaly; nemluvě o tom, že by nějaký politik šel za korupci do vězení.

Bugárova a Procházkova slabost v takové vládě zlomí oběma stranám vaz, protože přijdou o voliče. První povolební průzkum ukázal dramatický propad Siete (jen 2,3 %), Most se sice udržel těsně nad 5 %, ale je otázkou času, kdy padne hlouběji. Zklamaní voliči budou hledat radikálnější strany, takže další volby – a je lehce představitelné, že budou předčasné – jen posílí radikalizaci politického života. Těžit z toho bude kromě jiných také Marián Kotleba, jak ukázal průzkum (přes 9 %).

Pokud opravdu vznikne nová Ficova vláda – a je možné, že se tak stane už brzy – bude ovšem mít těžký život. Sociální sítě jsou plné vášní, které hned tak neopadnou. Média budou vládu konfrontovat s nedávnými korupčními aférami předešlého Ficova kabinetu a každý druhý den se budou ptát Bugára a Procházky, co s nimi hodlají udělat; opozice bude mít denní příděl potravy a s radostí bude rozleptávat soudržnost vládních poslanců.

Při pohledu zvenčí říká rozum, že tato vláda je ještě tím nejlepším ze špatných řešení. Jenže být domácím svědkem politického bahna, v němž nová vláda trčí až po krk, není lehké - a mnoha lidem se na Slovensku obrací žaludek. Vsadit na to, že se situace časem uklidní, nevypadá v těchto dnech jako racionální úvaha.

Tady ještě dvě karikatury „Shootyho“ z deníku N, z nichž jedna je o Bugárovi a jeho Mostu, druhá o Bugárovi a Procházkovi a jejich koaličních jednáních s Ficem:

Jak lze spolehlivě odhadnout, zda ve společnosti roste tendence k autoritářství, a jaké okolnosti k takové náladě vědou? Sociologové, politologové a psychologové už od 60. let hledají způsob, jak zmapovat voliče, jenž dává přednost vůdcovským typům politiků s autoritářskými sklony - a až teprve docela nedávno našli nástroje k takovému zkoumání.

Marc Hetheringtom a Jonathan Weiler uveřejnili v roce 2009 knihu o účincích autoritářství na americkou politiku a v podstatě předpověděli příchod Donalda Trumpa na scénu a jeho překvapivý úspěch.

Text Amandy Taub v americkém časopise Vox pojednává o jejich práci i o dalších analýzách;  je sice poněkud dlouhý, ale tady je celý ve slovenštině a rozhodně stojí za to jej číst, protože to, co se děje v USA, má mnohdy významné paralely i u nás v Evropě, Česko nevyjímaje.

Možná se svět opravdu pře, proč kapitalismus lapá po dechu, jak v úterý informovala tato rubrika, a možná kapitalismus opravdu po dechu lapá. Ale přesto jsou věci, které nesou radost a fungují perfektně. Například Sea Shepherd. Díky mužům a ženám z této nevládní ochranářské organizace byla u indonéských břehů dopadena pytlácká loď potulující se pod různými jmény a vlajkami už řadu let po hladině světových moří.

Interpol ji vedl na seznamu nejhledanějších aktérů ilegálního rybolovu, ale pátrání po ní bylo obtížné: na palubě nebylo žádné vysílací a signální zařízení, podle něhož by ji šlo vystopovat. Za posledních 13 let byla „loď duchů“ podle deníku Washington Post údajně spatřena osmnáctkrát, většinou v Antarktidě, ale vždy se jí podařilo pronásledovatelům uniknout. Až teď „ekoteroristé“ ze Sea Shepherd upozornili indonéské úřady, že pytláci vpluli do jejich vod a tajuplné plavidlo uvízlo v zátahu indonéského válečného námořnictva. Při zadržení nad ním vlála nigerijská vlajka a neslo jméno Viking. Chilský kapitán a všech 11 členů posádky bylo zatčeno a loď zabavena.

Pro Indonésii, která před několika lety vyhlásila rybným pytlákům válku, bylo dopadení nechvalně proslulé lodi velkým vítězstvím. Na Twitteru proto událost osobně kvitoval prezident Joko Widodo. S dodatkem, že pytlácký parník bude napůl potopen poblíž indonéského pobřeží v turisticky hojně navštěvovaných místech - pro výstrahu všem, kteří by chtěli být tak nerozumní a pytlačit v indonéských vodách.

Nálože v podpalubí zabavené lodi vybuchly předevčírem.„Zkoušejte si to všude po světě, kde chcete, a nemusí se vám nic stát. Ale pokud se odvážíte vstoupit do našich vod, dopadnete takhle,“ vzkázala z javánské pláže od hořícího polopotopeného Vikinga možným budoucím pytlákům indonéská ministryně pro rybolov Susi Pudjiastuti.

Konec Vikinga je velkou událostí i pro Sea Shepherd, který po nepolapitelné lodi šel vytrvale dva roky - jak jen mu to jeho další (a hlavní) angažmá, boj proti japonským a norským velrybářům, dovolovalo.  Viking byl součástí pytlácké flotily lodí, kterou Shepherd přezdíval Gangsterská šestka. Všechny se zabývaly ilegálním rybolovem hlavně v environmentálně křehkém prostředí Antarktidy a Patagonie. Zní to neuvěřitelně, ale Sea Shepherd celou flotilu postupně dostal do želez: aktivisté pytláky vypátrali, sledovali je po celém světě, a jak to bylo možné, přivolali na ně úřady. Lodě byly zabaveny v Senegalu, Malajsii a západní Africe. Poslední, jehož skalp ještě zbýval, byl právě Viking.

Zní to jako pohádka, ale prý je to vědecky potvrzená pravda: rostliny si v sobě vyvinuly nástroj, jak zapomenout na zažitý stres. Znají umění, jak se vyrovnávat s vysoce nepředvídatelným prostředím, a jejich přístup nás může inspirovat ve vyrovnávání se s těžkostmi života.

Některé kytky mají „dlouhodobou paměť“. Například Arrhenatherum Elatius - druh trvalky, který se běžně vyskytuje v Evropě, si pravděpodobně pamatuje zažité období sucha a lépe se brání možnému poškození ze silného slunečního svitu než rostliny, které sucho předtím nezasáhlo. Postižený porost totiž díky téhle zkušenosti začne produkovat důležité proteiny a chemikálie, protože cítí, že stresová rána se může opakovat. Rostliny si takovou paměť mohou předávat celé generace, skrze epigenetický mechanismus ovlivňující, jaké geny vstoupí do hry.

Když ale biolog z Australské národní univerzity v Canbeře Peter Crisp a jeho kolegové hledali v literatuře příklady takové paměti stresových událostí, zjistili, že paměť je u květin spíše výjimka než pravidlo. „Rostliny jsou prostě dobré v zapomínání" cituje Crispa server newscientist.com.

Podle biologů z Canberry si rostliny musí vybrat. Dlouhodobá paměť a její pobídka k epigenetickým obranným mechanismům může být totiž výhodná, ale je za to třeba zaplatit vysokou cenu: organismus tak může vynakládat příliš mnoho energie na přepisování genů, které vlastně v danou chvíli nepotřebuje. A co víc, paměť vedená zabezpečováním se před možnými katastrofami může být pro budoucí generace i nevýhodou. Například známá invazivní křídlatka přenáší zkušenost se stresujícím suchem i na své výhonky, které se pod vlivem této informace zmenšují a mají pomaleji rostoucí kořeny i v případě, že už vyrůstají v prostředí bez sucha.

Crisp a jeho tým tvrdí, že to, jestli si rostlina vytvoří paměť, závisí na vývoji po traumatickém zážitku. Během zotavovací fáze může kytka buď ustrnout na své reakci vyvolané stresem a vykročit k přepisu genů, nebo negativní zážitek hodí za hlavu a vrátí se do stavu, v jakém byla před ním.

Na zformování nové paměti musí rostlina vyprodukovat protein, který zasáhne její DNA a ovlivní její budoucí chování. Paměťová transformace se ovšem musí potýkat s jinými procesy v rostlinných buňkách, a vypadá to tak, že rostliny raději zapomenou, než by se držely strachu a zloby.   „Ta představa se mi velmi líbí," cituje newscientist.com Františka Balusku, vědce zabývajícího se inteligencí a chováním rostlin na univerzitě v Bonnu.  Baluska přitom zdůrazňuje, že rostliny mají také „krátkodobou paměť“, které nesouvisí s nukleovými kyselinami DNA či RNA a dosud nebyla dostatečně zkoumána.

Video: Nejnebezpečnější město na internetu.

Kulturní tip: Vrchní, prchni! ČT1 16.3.2016  22:00.

https://www.youtube.com/watch?v=GcObWLLLaAQ

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery