Leicesteru pomohla k vítězství dobrá karma a buddhistické modlitby

Fotbalový klub Leicester City vyhrál anglickou ligu a způsobil celosvětovou senzaci. Jak je možné, že tenhle naprostý outsider, který byl ještě nedávno kandidátem na sestup z nejvyšší soutěže, najednou otočil kolo štěstí a nechal za sebou mnohem slavnější a bohatší kluby?

Komentáře se shodují, že dokázat něco takového v sofistikovaném světě současného velkého fotbalu je nejen vzácné, ale přímo nemožné. Leicesteru se to ale podařilo a novináři deníku The Telegraph vypátrali příčiny toho zázraku: kromě geniálního trenéra, sehraného týmu a oddaných fanoušků za to může dobrá karma. Přesněji řečeno dobré skutky majitele, thajského miliardáře Vichai Srivaddhanaprabhana - a „duchovní podpora“ poskytovaná v jeho režii klubu meditační skupinou buddhistických mnichů z kláštera Zlatý Buddha v Bangkoku.

Desítka těchto mnichů létá do Anglie tryskáčem majitele na každý domácí zápas Leicesteru, aby požehnala hráčům před výkopem, a pak strávila zápas soustředěným meditováním ve speciální svatyňce stvořené k tomuto účelu přímo v prostorách leicesterského stadionu King Power. Když hraje klub mimo svou domovskou scénu, odehrává se duchovní podpora na dálku z bangkockého kláštera - jehož svatyně je vedle příslušných soch, obrazů a další obvyklé buddhistické výbavy přizdobena i vlajkou Leicesteru a dresy význačných hráčů.

„Není v tom žádná magie,“ cituje The Telegraph jednoho z představitelů mnišské letecké podpory Phra Prommangkalachana. „Můžeme dávat pouze duchovní povzbuzení. Věříme, že to hráčům může pomoci k dobré zdravotní kondici a k lepšímu soustředění. Ale hrát dobře musí oni sami.“

Phra Prommangkalachan létá s ostatními svatými muži do Leicesteru už od roku 2010, kdy Vichai klub – potácející se tehdy ve druhé lize – koupil. I majitel většinou sedí ve stejném tryskáči a hodinu před zápasem tráví ve svatyňce na modlitbách.

Nečekaný vzestup Leicesteru sledovalo kromě Evropanů i Thajsko - a tamní fanoušci jsou přesvědčeni, že v neuvěřitelném vítězství týmu hrají mniši hlavní roli. Kromě modliteb před výkopem zakopali návštěvníci ze Zlatého Buddhy pod trávník na leicesterském stadionu svaté obrázky a hráči jsou na každý západ vybaveni různými mnichy posvěcenými talismany. Podle bývalého Vichaiova asistenta Alexe Hyltona byla pro tým „přítomnost mnichů napřed samozřejmě docela neobvyklá. Ale teď už si tam na ni všichni zvykli a berou ji jako normální“.

To potvrzuje i mnich Phra Prommangkalachan. “Myslím, že na začátku si naší rolí nebyli moc jistí,“ řekl o reakci hráčů Telegraphu. „Ale zvykli si na nás a teď už docela oceňují náš přínos. My jsme soustředěni na vysoce pozitivní sílu a oni můžou na vlastní oči vidět, jak dobře to funguje.“ Mnich je také přesvědčen, že za skvělé výsledky klubu může jeho dobrá karma - zajištěná životním přístupem a dobrotou majitele.

„Pan Vichai je oddaný buddhista a udělal v životě spoustu dobrých skutků,“ říká Phra Prommangkalachan. „Z toho se rodí dobrá karma a její ovoce sklízí i FC Leicester City. Pan Vichai je také moudrý a ví, jak vést klub, jak propojovat trenéry a tým a posilovat jejich společné úsilí. Výsledkem je současný úspěch.“

Nicméně při všem tom fotbalovém úsilí zůstávají mniši od Zlatého Buddhy přece jen nad věcí. „Meditace je založená na tom, aby vedla mysl ven z kolotoče vzrušení a neklidu,“ odpověděl Phra Prommangkalachan na dotaz deníku Telegraph, jak velké nadšení pociťuje nad vítězstvím Leicesteru, „a nesmíte dovolit, aby vám nějaké vyhrávání nebo prohrávání zatemnilo či zničilo tuto cestu.“

Vladimir Bukovskij má s hladovkou zkušenosti. Za 12 let, které prožil v sovětských lágrech, jich vyzkoušel dvacet. Jednou ho krmili násilím tak, že mu zavedli do nosu hadici. „Bylo to neuvěřitelně bolestivé,“ říká.

V roce 1976 mu bylo umožněno emigrovat do Británie, dnes je mu 73 let a opět sáhl k hladovce. Tentokrát na protest proti britské justici, která ho chce soudit za držení dětské pornografie, kterou policie objevila v jeho počítači. Bukovsky tvrdí, že mu fotky nahých dětí nastrčili Putinovi agenti.

Bukovskij byl totiž dobrým přítelem Alexandra Litviněnka, který byl podle britských vyšetřovatelů rukama dvou agentů ruské tajné služby otráven v Londýně poloniem, zřejmě na příkaz prezidenta Putina. Je to smutný příběh. Britská justice krčí rameny, že se nedá nic dělat, důkazy jsou prý jasné (k Bukovskému je navedlo anonymní ohlášení) a teorií, že byly fotky do jeho počítače vpašovány zvenčí, se nezabývají. Bukovskij žaluje britské úřady za poškození svého jména a žádá 100 tisíc liber odškodného. Především ale zahájil hladovku. „Nedělám to proti FSB (ruské tajné službě), dělám to kvůli britské veřejnosti,“ říká pro deník The Guardian.

Zdravotně na tom byl špatně už předtím - a pokud v hladovce, kterou zahájil 20. dubna, vytrvá, zbývá mu sotva pár týdnů života. „Už jsem přestal cítit hlad a zmocnila se mě euforie. Je to krásný pocit, mozek funguje jako švýcarské hodinky, dokonce se mi vrátil spánek, předtím jsem trpěl insomnií,“ pochvaluje si. Smrti se nebojí. „Jak se můžete bát něčeho nevyhnutelného? A jsem už tak jako tak starý muž.“

Denně dostává stovky podpůrných emailů a přátelé ho prosí, aby začal jíst. Jeho vydavatel David Campbell mu domlouvá: „Všechny ruské vlády tě chtěly vidět mrtvého. Proč chceš udělat Kremlu radost?“ Bukovskij je však rozhodnut věc dotáhnout do konce. „Putin je zlo,“ říká. A o britské justici také nemá nejlepší mínění. Proces má začít v květnu.

Ano, Evropa je ve vleklé krizi a populisté jsou na vzestupu. Ale rýsuje se také naděje – překvapivě v zemích, které jsou pověstné spíše neochotou k reformám. Dalibor Roháč patří k nejlepším mozkům mladší slovenské generace a prosadil se v USA, kde pracuje jako výzkumník v think tanku American Enterprise Institute. Publikuje však často zejména na prestižním serveru Politico a právě zde upozorňuje ve svém komentáři na nadějný vývoj na jihu Evropy.

Italové vyzkoušeli všechno možné, aby se vyhnuli reformám, ale nakonec jim nezbývá nic jiného, než je podstoupit. Mají štěstí na levicového energického premiéra Mattea Renziho, který už od roku 2014 prosadil daňové prázdniny pro lidi s nízkým výdělkem a liberalizaci pracovního trhu, aby umožnil mladým lidem najít si práci (původní zákony betonovaly pozice těm, kdo už práci mají).

Další hvězdou mladé generace politiků je francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron. Tento bývalý bankéř u Rotschilda také prosadil liberalizaci těžkopádného pracovního trhu a založil politické hnutí En Marche (Vpřed), které má podle posledních průzkumů popularitu ohromujících 38 %.

Dokonce i v Řecku se dějí věci. Vládní levicová Syriza dnes v průzkumech ztrácí na středně pravicovou Novou demokratickou stranu, kterou vede reformně naladěný Kyriakos Mitsotakis.

„Možná tito jmenovaní nemají dost síly, aby hnuli stagnující Evropou,“ píše Roháč. „Přesto tyto příklady reflektují rostoucí potřebu rozumných reforem a jejich podporu veřejnosti a můžou být zdrojem naděje pro ekonomickou budoucnost Evropy,“ uzavírá autor.

A opět Polsko.Deník Financial Times  publikoval velký text o polských médiích. Ta veřejnoprávní jsou už plně pod kontrolou vlády (z televize a rozhlasu odešlo přes sto novinářů) a panují obavy, že se chystá i na soukromá.

Vláda má v plánu prosadit zákon, že zahraniční vlastníci můžou mít v polských médiích maximálně 25 %, přičemž realita je dnes taková, že většinové balíky drží zejména němečtí vydavatelé; na prvních dvou místech podle sledovanosti jsou média patřící německým vydavatelům Bauer Media a Ringier Axel Springer. Vláda už zakázala všem úřadům odebírat noviny, jež považuje za opoziční, například Gazetu Wyborczu, a také jim stopla inzerci státních podniků – Gazetě tak klesly výnosy z inzerce o 15 %.

Německý Die Welt přinesl rozhovor  s filmovým režisérem Andrzejem Wajdou (90), který smutně a trpce mluví o nové konzervativní vládě a přirovnává ji k éře komunismu, kdy také vládla jen jedna strana. Není to sice úplně totéž, ale „jde o to, že země se má podřídit jednomu politickému táboru“.  Podobně jako článek v FT i Wajda má obavy z omezení svobody projevu a cenzury: „Pokud zůstane tato vláda u moci delší dobu, možná už brzy nebude nikdo moci dělat kritické filmy.“

Režisér Wajda má obavy z polského vývoje, který má znaky radikální pravice. „Polsko je dnes součástí Evropy, ale ne takové, kterou jsme chtěli a očekávali. Fašismus ožívá,“ říká. Protestuje také proti pokusům nové vlády interpretovat minulost – tedy rok 1989 – jako zradu. „Byl jsem u toho a vím, co se tehdy dělo.“

Vyjadřuje se také k Lechu Walesovi a dokumentům, podle nichž byl v 70. letech spolupracovníkem komunistické tajné služby. „Byl tehdy sám proti mocnému režimu, musel chránit rodinu. Neexistují důkazy, že někomu ublížil.“ A především, jeho role v 80. letech jako vůdce Solidarity byla nezastupitelná, obhajuje Walesu Wajda. Na otázku novinářů, zda ještě natočí film, říká, že vidí jen jedno téma: proč je Polsko tak rozdělené. „Štěpení jde napříč rodinami. Proč má jedna polovina takový názor a druhá úplně jiný? Proč se neumíme domluvit?“

Wajda není optimistou a v pondělí mu ke skepsi dodal další důvod projev Jaroslawa Kaczynského v parlamentu, o němž píše server Politico.  Oznámil v něm, že jeho vláda bude pokračovat ve vytyčeném směru a „nedopustí anarchii, i když ta je dnes šířena soudy“. Měl na mysli fakt, že Ústavní soud formálně zrušil výměnu soudců, které prosadila Kaczynského většina v parlamentu, ale jelikož vláda výrok Ústavního soudu odmítal publikovat, fakticky by neměl být platný.

Jenže Ústavního soudu a zastal i Nejvyšší soud a prohlásil, že bude respektovat jeho rozhodnutí. V zemi tak nastala vážná ústavní krize, když se justice octla v zásadním sporu s vládou a není jasné, jaké zákony vlastně budou platit.

Děti s empatickými rodiči dostávají do vínku nesporné výhody. Jsou méně náchylné k depresím, nebývají agresivní a jsou citlivější k okolí i k sobě. Jejich rodiče zase snahu o vcítění se do pocitů vlastního dítěte často udávají jako důvod, proč si cení sami sebe. Ale uvnitř je to doslovně trhá na kusy.

Tým ze Severozápadní univerzity zkoumal skrytou cenu rodičovské empatie. A zjistil, že zatímco děti takových rodičů jsou na tom po psychické i fyzické stránce výborně, buňky jejich rodičů jsou napadané chronickými záněty. Jejich imunitní systém dostává do těla pokaždé, kdy jejich dítě začne nějak trpět a oni to prožívají s ním.

Výzkum, kterého se zúčastnilo 247 rodičů a jejich pubertální děti, zkoumal, jak často a do jaké míry mohou rodiče chápat pocity svých dětí a správně na ně reagovat. Součástí výzkumu bylo i testování krevních vzorků. Jak už bylo zmíněno, vnímavější rodiče i jejich ratolesti ukazovali skvělé výsledky, co se týče psychiky. Děti navíc vykazovaly i nižší úroveň zánětlivých markerů. Jenže rodiče na tom byli přesně opačně - jejich vzorky ukazovaly minoritní zánět celého systému.

Studie publikovaná nedávno v časopise Health Psychology vycházela z výzkumu zveřejněného loni v magazínu Clinical Psychological Science. V něm badatelé na vzorku 143 rodičů a jejich teenagerů zkoumali rodičovské vciťování do dětské deprese. Během práce byla rodičům odebírána krev a vědci provedli i bakteriální výzkum, aby získali přehled o reakcích imunitního systému.

Když děti testovaných rodičů cítily depresi, stoupaly zánětlivé markery i u jejich citlivých rodičů. Výsledky se shodovaly s předchozími výzkumy, podle nichž lidé pečující o někoho trpícího chronickými nemocemi vykazují časem sami chronický zánět a zvýšenou hladinu stresových hormonů. A stres má, jak známo, zásadní negativní vliv na kvalitu a akceschopnost našeho imunitního systému.

Proč má empatie takové důsledky? Protože je to proces, který nás nutí dát stranou sebe a soustředit se na někoho jiného. Vnímaví rodiče mají navíc často tendenci obětovat své zdraví kvůli dětem: zanedbávají spánek, necvičí a nesnaží se udělat si čas na další věci, které by mohly snížit stresu způsobený starostmi a péčí.

Na rodinných terapiích často odborníci vedou rodiče k tomu, aby byli co nejvíc empatičtí, protože tím pomáhají svým dětem. Ale pokud tahle snaha kráčí ruku v ruce s fyziologickou zátěží a hrozbami, musí byt rodiče zároveň poučeni, jak se starat o sebe, cituje server Quarz psycholožku Eriku Manczak, která na Northwestern vedla oba výzkumy.

Základní pomocí a vzpruhou pro imunitní systém zatěžovaný empatií je podle Manczak dostatek spánku, cvičení a aktivity snižující stres. „Na tom, aby si empatičtí a pečující rodiče udělali čas sami na sebe, není nic sobeckého,“ říká Manczak. „Naopak – je to bezpodmínečně nutné, pokud si chtějí udržet psychické a fyzické zdraví.“

Video: Mají všechny duševní choroby něco společného?

Kulturní tip:  Ben Hur. V kinech od čtvrtka.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery