Únava. Snažím se otevřít víčka. V hlavě mi zvoní nejen budík, ale také všechny obavy z dnešního dne. Zachumlaná v peřině vystrčím jednu nohu na studenou podlahu. Tak to teda ne. Natáhnu si teplé ponožky a opouštím pohodlí postele. Roztáhnu závěsy, ale slunce se ještě schovává. Po oblékání, ranní hygieně, skořicové ovesné kaši s banánem a hrnkem bylinkového čaje vyjdu na autobus. Obloze je k pláči. Mlha, šero, zima a kapky deště. Nevadí mi to, dokonce se i pousměju. Můžu si do sluchátek pustit svůj „gloomy morning playlist“. Žbluňk. Šlápnu do kaluže. Mám mokré conversky a lem džínů. Zanechávám za sebou jemné stopy. S výdechem se mi před pusou objeví obláček páry. Za chvíli se vytratí doztracena. Autobus je přeplněný, a tak se mačkám u zamlžených dveří. Někdo na ně nakreslil srdíčko. Dva lidé se přes uličku drží za ruce a v projíždějícím autě se na mě usměje malá holčička. Huňatý svetr mi hřeje duši a jenom konečky prstů mám zmrzlé. Svírám v nich sešit dějepisu na dnešní test. Stres už ve mně víří.
Ve škole se nejprve snažím soustředit na matematiku, ale myšlenky mi ubíhají k textům písniček a oči mi utíkají od tabule k oknu s výhledem na stromy v mlze. Přestávka. Ze tříd se vyhrnou davy studentů. Zrzavé vlasy. Pihovaté tváře. Džíny ze sekáče. Dva copánky tmavých kudrnatých vlasů zapletené růžovou mašličkou. Vínový svetr. Červeně nalakované nehty. Tričko s nápisem New York. Úsměv rovnátek s modrými gumičkami. Smích, šepot, křik. Na konci chodby zpozoruji objetí dvou starších studentů. Dívka má zabořený obličej do ramene kluka. Poponese ji o kus dál do stínu sloupu, kde je větší klid. Jemné pohlazení zad, polibek na čelo a obličej starosti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
