Kdysi tu byl les

Budík mě vystřelí ze spacáku v 5.20. Soukám se ze stanu ke středobodu tábora tvořeného konstrukcí ze železných tyčí spoutaných dráty a obepnutých plátěnými stěnami. Snídám sýr, veku a čaj. Do batohu pak spolu s kladivem balím petky s vodou – dopoledne bude dlouhé a žíznivé.

Slunce vychází po šesté nad nedalekými skalisky, které zdobí petroglyfy žiraf a dalších zvířat, jejichž stáda se zde proháněla před tisíci lety. S archeologem Jardou, vyzbrojeni protihadími návleky, vyrážíme směrem k pískovcovému pohoří. Doprovázejí nás hejna much s chlupatými zadky, která se před chvílí vylíhla v latríně. Pěšina vede kaňonem zakončeným jeskyní. Procházíme archeologickou lokalitou Šakadúd ležící ve středním Súdánu. Okolní krajina je součástí rozsáhlé polopouště, kterou většinu roku sužuje vítr vanoucí ze Sahary. Pravěké osídlení zde však bylo vázáno na vývěry dnes vyschlých pramenů. Povrch je poset nálezy z doby kamenné – střepy zdobených keramických nádob, fragmenty kamenných nástrojů, opracovanými kostmi a skořápkami pštrosích vajec. Poblíž jeskyně zanecháváme kolegy, kteří tu provádějí výkopy a zkoumají, proč bylo místo po tisíce let osídlené, jak se vyvíjely klima a vegetace. My se snažíme najít místa, kde byly těženy pískovce k výrobě kamenných mlýnků, a mapujeme i výskyt surovin, třeba zkamenělých stromů, které bylo možné přetvořit na ostré čepele či šipky. Registrujeme i jiné druhy kamenných artefaktů – hlavně sekerky z dob, kdy zde bylo co kácet, nebo třeba bulavy, hlavy palcátů vhodné k likvidaci nepřátel. Blíží se poledne a všichni se scházíme u jídelního stanu. Súdánští kuchaři připravili chutný oběd – boby v omáčce, rýži a salát. Kromě vedoucích archeologické expedice manželů Lenky a Ládi ke stolu přisedá deset archeologů a přírodovědců z různých koutů zeměkoule.