Dům padlých ideálů
Litvínovský Koldům je vnímán kontroverzně. Na jedné straně bývá považován za symbol budování socialistické společnosti, které se nepovedlo stejně jako experiment kolektivního bydlení. Jiní jej naopak vnímají jako úspěšné vyjádření architektonické originality a emancipačních ambic modernismu. Nebyl zdaleka jediným na světě, dokonce ani v Česku. Přesto je unikátem svými rozměry i neotřelým řešením (z devatenácti návrhů, které vzešly v roce 1946 z architektonické soutěže, zvítězil ten z dílny Václava Hilského a Evžena Linharta).
Jan Beneš, novinář a publicista, vytvořil poutavou, informačně a zvláště obrazově bohatou publikaci, která mapuje jeho osudy od prvotních idejí architektů až po nedávnou minulost. Žánrově je publikace poněkud svéráznou formou dějin každodennosti: nedostatky historického řemesla jsou však bohatě vyváženy vypravěčskými dovednostmi. Čtenář dostává do rukou dějiny jednoho výjimečného domu vyprávěné skrze oči jeho obyvatel – především z rodin, které jej osidlovaly jako první během padesátých let a zakoušely v jeho zdech proměny následujících desetiletí.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
